Témata antických dramat jsou stále živá. Sofoklés nikoli. Jaká byla letošní Antická Štvanice?
Konec léta a začátek nové divadelní sezony patřil již tradičně (letos šlo o osmý ročník) projektu Antická Štvanice, kterou zaštiťuje pražský soubor Tygr v tísni. Protentokrát byl vybrán příběh krále Oidipa. Název inscenace – Oidipús komplet – naznačuje pokus o širší náhled na tento známý příběh.
Inscenace Oidipús komplet byla rozdělena do tří částí. Nejprve jsme v jednoaktovce Láios dostali možnost nahlédnout do vztahu krále Láia a královny Iokasté ještě před narozením jejich syna Oidipa (režie Zuzana Burianová). Poté se osvětlila zápletka Oidipovy kletby (režie Ivo Kristián Kubák). A poslední část inscenace zpracovala putování osamoceného slepého krále (režie Václav Kuneš). Inscenace tak měla možnost nabídnout interpretaci postavy Oidipa v širším kontextu.
Nefunkční pár dnešní doby
Plastová lehátka a slunečník. Pletivo plotu potažené zelenou netkanou textilií. Scéna připomínala estetikou satelitní zahrádky na periferii. Nebylo to hezké, ale hezky se v tomto uzavřeném prostoru nežilo ani manželské dvojici. Láios (Jan Meduna) se zaměstnával sekáním trávníku. O péči, již věnoval zahradnímu traktůrku, se Iokasté (Rosalie Malinská) mohlo jen zdát. Ta veškerou svou pozornost obracela k čůrání na papírek těhotenského testu. Urputně hypnotizovala dvě čárky. Chtěla potomka. Láios nikoliv. Původně kvůli věštbě. Ve verzi na Štvanici za to pravděpodobně mohla jeho skrývaná homosexualita.
Rosalie Malinská jako Iokasté ml., Denis Šafařík coby Hermés a Jan Meduna jako Laios v inscenaci Oidipús komplet, foto: Tygr v tísni – Michal Hančovský Tvůrčímu kolektivu se podařilo ve vztahu Láia a Iokasté najít paralelu s tématy dneška. Přes autorský text a aktuální jazyk (spisovatelka Hana D. Lehečková jej napsala na základě dochovaných verzí mýtu o činech krále Láia) se v předobrazu antické legendy syrově odkrývala vztahová zápletka, která se v různých obměnách mohla dotýkat poměrně velké části populace, nebo ve svém pojmenování reagovat na společenské otázky. Odcizení partnerů, sexuální orientace, téma mateřství, problémy s reprodukcí. Stylizované herectví posouvalo i tematickou rovinu do nadsázky. Přes teatrální gesta Iokasté a protivnou lhostejnost Láia z toho vyvěralo cosi lidského, dotýkajícího se mě, ženy dnešní doby.
S důvtipem se podařilo najít prostor i pro rozměr virtuálního světa. Posel Hermés (Denis Šafařík) plnil roli vyhledávače, online spojení, sociálních sítí. Postava vnesla do dusné atmosféry královské domácnosti jiskru. Role obnášela preciznost ve střídání stylizací, výraznou pohybovou investici – a Šafaříkovi se podařilo vrstevnatost postavy ztvárnit s lehkostí. Pro některé je možná svérázné uchopení antického materiálu vítané, dokonce potřebné.
Matěj Nechvátal jako Oidipús a Michal Kern coby Teiresiás v inscenaci Oidipús komplet, foto: Tygr v tísni – Michal Hančovský Antika nesmí zůstat stát
V druhé části, Král Oidipús, nastoupil komplikovaný Sofoklův text. Ve zvoleném způsobu interpretace byla slova těžkopádná, postrádala plasticitu a nevytvářela živé obrazy. Postavy přicházely na scénu a povětšinou přímo hovořily do diváků. Nezaujímaly k sobě žádný vztah v mizanscéně, rozmělnila se jejich motivace. Iokasté (Gabriela Mikulková) nepokračovala ve stylizaci své předchůdkyně a vytratila se tím jedna z možností, jak první a druhý díl propojit. Z celkového pojetí mi vycházelo, že onou sošnou deklamací se tvůrci snažili vyzdvihnout politický rozměr dramatu. Práce s přednesem a uchopení textu by ovšem musely být absolutně bezchybné, aby statičnost nezamezila obrazotvornosti.
Tvůrci si přitom v první části – tím nefungujícím a nenaplněným vztahem Iokasté s Láiem – zřetelně připravili motivační zázemí pro následný patologický vztah matky s mladým Oidipem (Matěj Nechvátal). Jenže scénická stylizace druhé části onu mileneckou rovinu nerozvíjela: Odsunula ji do pozadí a akcentovala společensko-politické otázky příběhu. To je sice legitimní, ale bez mistrovského opracování textu ve statických situacích téměř nefunkční. Nekonečnost slov rozbíjel Michal Kern coby Teiresiás. Lehce vyšinutý a hravý věštec působil coby vítaný životabudič.
Poslední část, nazvaná Propast, byla taneční (libreto Marie Nováková). Oidipus (Václav Kuneš) po vyhnání z Théb putuje společně se svou dcerou Antigonou. V podmanivé hudbě Ivana Achera se vyprávění uzavřelo. Velmi dobře fungovalo doplnění pohybu o změť otázek, které mohou přibližovat Oidipův vnitřní svět, a zároveň odkazují na hádanky příznačné pro antický svět i tragédii Oidipa jako takovou.
Projekt Antická štvanice je typický tím, že tituly inscenuje v plenéru. Tento rok se však s možnostmi ostrova téměř nepracovalo. Na jeho západní straně bylo postaveno hlediště z palet, které bylo později využito coby jeviště pro taneční část. Venkovní prostor scénu viditelně neovlivňoval a naopak. Pokud by se inscenace uváděla například v Divadle X10 nebo ve Studiu Hrdinů, sotva co by to na ní změnilo (až na autentické sekání trávy). Otázka tudíž zní: Pokud se divadlo odehrává v jiném než obvyklém kamenném prostoru, potřebuji, aby ten „nekamenný“ prostor inscenaci speciálně definoval?
První část Oidipa komplet byla důkazem, že autorské zpracování antického materiálu může živě komunikovat s dnešní dobou. Škoda však, že v Antické Štvanici 2023 ústřední Sofoklův text pokořil tvůrce, a přitom neobstál.
Vizuál k inscenaci Oidipús komplet, repro: Divadlo Tygr v tísni
Antická Štvanice 2023, Praha – Hana Lehečková, Sofoklés, Marie Nováková: Oidipús komplet
Režie: Zuzana Burianová, Ivo Kristián Kubák, Václav Kuneš, dramaturgie: Marie Nováková, překlad druhé části: Petr Borkovec, Matyáš Havrda, scénografie a kostýmy: Jana Hauskrechtová, choreografie: Václav Kuneš, hudba: Ivan Acher.
Uváděno 31. srpna až 14. září 2023
