Úmorný i ploše efektní slovenský thriller o fentanylu, jenž je padesátkrát účinnější než heroin
Jsou drogy, které vás do blaženosti dopraví ještě spolehlivěji než heroin. Třeba takový fentanyl. Má ovšem jednu podstatnou nevýhodu: na „druhé straně“ vás ještě o něco pravděpodobněji může ponechat navždy. Sem míří slovenský thriller Fentasy debutující režisérské dvojice Samuel Vičan a Anastasia Hoppanová.
Snímek Fentasy si už svým názvem pohrává jak s odkazem na drogu, tak s jejím „fantasy“ účinkem. Režiséři Samuel Vičan a Anastasia Hoppanová (ta i sepsala scénář) vychází ze skutečných událostí, ale více než možného smrtelného dopadu závislosti si všímají jednak výrobní a distribuční sítě, jednak policejního vyšetřování. Film asi vcelku věrohodně popisuje motivace lidí zapojených do šíření stále oblíbenější drogy – výhradně je zajímají narůstající výdělky a svou činnost vnímají coby svého druhu regulérní podnikání. Milenecká dvojice Sofie a Peller, která v domáckých poměrech rozjede obchod s nebezpečnou látkou, se záhy podřídí brutálnímu tlaku ruské zločinecké organizace, která z nich učiní své zaměstnance.
Fentasy se zejména ve scénách zábav a třeštění vyznačuje strukturou vizuálně agresivního videoklipu, který jako by chtěl diváka okamžitě omámit. V dynamicky sestříhaných detailech spatříme, jak se přísady drtí v mixeru a omamná látka říznutá fentanylem při vaření kypí. Jakoby neuměle pořízené amatérské záběry s oběma protagonisty prozradí, jak sní o slastné budoucnosti, animované expresivní vsuvky předvádějí, jak zhoubná droga proniká do těla a ničí je. Tvůrci zamýšleli vyprávění vtisknout rozměr autenticity, takže upřednostnili kontaktně snímaný zvuk. Bohužel mluva se tím pádem stává méně srozumitelnou, navíc často zaniká ve vybuzeném hudebním doprovodu.
Samotný příběh je veden ve dvou rovinách. V jedné sledujeme policejní výslech (anti)hrdinky, v druhé se v retrospektivách odvíjejí události, jež ve svých výpovědích popisuje, někdy je Sofie také komentuje. Vyslýchanou, jejíž sobecké chování můžeme pozorovat při výslechu i během retrospektiv, netrápí ani tak to, že droga se stala osudnou i pro její nejbližší kamarádku, jako obava z případného uvěznění. Proto se pokouší licitovat a nabízí informace za své propuštění, potažmo beztrestnost. Teprve v závěru se obě časové i syžetové roviny prolnou, když Sofie poskytne potřebné údaje k masivnímu policejnímu zásahu proti ruskému gangu.
Tvůrci – jmenujme ještě kameramana Maroše Žilinčana – usilují evokovat všednost. Rozprostřeli ji nejen nad statickými epizodami výslechu, případně nad omšelým bytovým či kancelářským vybavením, ale i nad výrobou drogy, brutalitou ruské mafie či nad scénami pronásledování a automobilových honiček.
Důležitou položkou je herecké ztvárnění. Ústřední dvojici zosobnili Kristína Kanátová a Noël Czuczor. Větší prostor k povahopisnému obnažení rozporné hrdinky dostala Kanátová, v obličeji vybavená barevně zvýrazněnými rty, které jako by symbolizovaly chtivost i lhostejnost. Její postavu zastihujeme v nejrůznějších situacích včetně momentu, kdy se jí zmocní záchvěv výčitek; většinou však Sofii ovládá poživačnost a nutkání užívat si, což dokládá i paralelní milenecký vztah, který jejímu pomstychtivému partnerovi prozradí až Rusové. Ti jsou rozkresleni s jistou bizarností: zatímco jejich slovenský prostředník si s sebou vodí dvě „bábušky“, které mu i během návštěv chystají stravu či připravují čaj, ruskojazyčný šéf připomíná nenápadného laskavého strejdu.
A pak je tu policejní vyšetřoval, jehož ztvárnil český herec David Švehlík. Jeho role mu nedovoluje překonat verbální monotónnost, s níž k vyslýchané ženě přistupuje. Ze zvolené jednostrunné modelace nevyplyne, proč právě on pracuje u slovenské policie či jaké je jeho rodinné zázemí. Ostatně ani v případě ústřední dvojice, svého druhu samotářských vyděděnců spřízněných šířením drog, nepadne jediná zmínka o tom, že by někde měli rodiče.
Fentasy ztrácí přitažlivost v dlouhých dialogických pasážích výslechu, které sotva osloví, kdežto linie retrospektivních ohlédnutí sice evokuje otlučený zevnějšek, avšak střihově jako by přejímala dikci akční počítačové hry, vylučující byť jen chvilkové pozastavení. – Tady je divák ohromován valícími se atrakcemi, pod jejichž povrchem snadno rozezná vypočítavou chtěnost, touhu blýsknout se namachrovanou formou upozaďující smysl sdělení. Odvážím se nadnést, že tuzemská Pavučina, téměř čtyři desetiletí starý komorní snímek o ničivém dopadu závislostí na psychiku i vůli, natáčený Zdenkem Zaoralem v poloamatérských podmínkách, vyznívá naléhavěji…
Plakát k filmu Fentasy, repro: Bioscop
Fentasy (Slovensko, 2024, stopáž 85 minut)
Režie: Samuel Vičan, Anastasia Hoppanová, scénář: Anastasia Hoppanová, kamera: Maroš Žilinčan, hudba: Ondřej Brousek, střih: Jakub Podmanický Hrají: Kristína Kanátová, David Švehlík, Noël Czuczor, Anna Jakab Rakovská, Tomáš Magát, Bronislava Kováčiková, Peter Ondrejička, Viktoria Šuplatová, Vladimír Jedľovský, Michaela Mäsiarova a další.
Premiéra: 14. března 2024.
