Když zhruba před rokem vyšel překlad autofikční prózy Love Me Tender francouzské spisovatelky Constance Debré, napsal jsem tu, že obdobně radikální hlas se v současné české literatuře nevyskytuje. Nyní je přeložena další autorčina kniha, nese název Jméno. „Dějem“ a dikcí na Love Me Tender navazuje a co do radikálnosti si s ní nezadá. Ale čím víc Debré do věcí buší, tím více se nad jejím psaním vynořují jisté otázky.

Nejnovější inscenace pražského Divadla Pomezí nese název Mapa ticha. Odehrává se, píší tvůrci, „v jednom domě s několika zvláštními obyvateli. Někteří z nich zde žijí odnepaměti, jiní do domu teprve přicházejí. Nora má starosti s kufrem, Tony právě přičichl ke knize a Vítek z okna pozoruje předmět, který ho rozrušuje už několik dní. Tento dům je svět sám pro sebe; žije si podle svého vlastního řádu, který je třeba bezpodmínečně dodržovat.“ Tak se tam vypravme…