Co bude? Nevíme, ale hrajeme. Divadla rozjíždějí sezonu, před níž stojí řada otazníků

Některá divadla začala sezonu 2020/2021 už v srpnu. „Atmosféra v sálech je slavnostně spiklenecká. Začali jsme hrát 8. srpna a u mnoha představení jsme se dostali na stávající povolenou hranici pěti stovek diváků. Stále je tu hodně lidí, kteří si nechtějí nechat umění vzít,“ tvrdí ředitel Národního divadla Brno Martin Glaser. (Pozn. red.: NdB sezonu otevřelo baletem Radio and Juliet. Co by se stalo, kdyby… — recenze na ni ZDE).

Divadlo J. K. Tyla v Plzni předešlou divadelní sezonu nedokončilo, obvyklý provoz nespustilo ani po 8. červnu, kdy se začala uvolňovat pravidla pro kulturní akce. Zato sezonu novou zahájilo už 9. srpna premiérou Smetanovy opery Prodaná nevěsta v původních plzeňských krojích. „Těžko se nám porovnává prodej, protože jsme nikdy v srpnu nehráli. V tuto chvíli jsou prodeje nižší, než je náš standard. Můžeme jen domýšlet, zda je to koronavirovou krizí, anebo obdobím prázdnin a dovolených,“ odpovídá tisková mluvčí divadla Martina Drbušková.

Scéna z inscenace Prodané nevěsty v plzeňském Divadla Josefa Kajetána Tyla, která měla v režii Tomáše Ondřeje Pilaře a v hudebním nastudování dirigenta Jiřího Štrunce premiéru 9. srpna 2020, foto: DJKT – Martina Root

Obecně si nikdo z oslovených na nízké prodeje vstupenek výslovně nestěžuje, i když všichni tvrdí, že to „není taková sláva“, jako v minulosti. Chování průměrného diváka se totiž nyní odlišuje od toho, na co jsou divadla zvyklá. „Lidé vyčkávají, více rezervují a méně nakupují. Zájem o živé divadlo je, ovšem víme, že budeme bojovat o každého diváka,“ obává se ředitel Národního divadla moravskoslezského Jiří Nekvasil. Tato scéna na září a říjen plánuje hned sedm premiér, z toho dvě, které nemohlo odehrát na jaře. Jako první uvede operu Giuseppe Verdiho Nabucco.

„Prodej na podzimní termíny představení je z velké části ovlivněn tím, že si mnoho lidí vstupenky z jarních termínů vyměnilo právě za pozdější datum. Můžeme říci, že představení se plní pomaleji, než jsme bývali zvyklí, lidé s nákupem vyčkávají,“ doplňuje za Městská divadla pražská Lucie Korbeliusová.

Je těžké cokoliv plánovat

I když například pražskému Národnímu divadlu chybí zejména návštěvníci ze zahraničí, odliv diváků není to, čeho se umělci nejvíce obávají. Strach mají zejména z nepředvídatelného měnění pravidel. „Na podzimní část sezony jsme prodali už téměř pětadvacet tisíc vstupenek. Pochopitelně se prodávají pomaleji. Neustálé měnění pravidel nám škodí. Odborníci na zdraví neví, jak se řídí třeba divadlo. A z toho, co občas směrem k celému kulturnímu sektoru činí, mám pocit, že je jim to úplně jedno. Upřímně se obávám, že devastace živé kultury, kterou naše vlády úspěšně provozovaly v uplynulých letech, bude díky koronaviru dovršena,“ zoufá si ředitel Národního divadla Brno Martin Glaser.

„Bojím se, že diváci budou chodit méně, protože se budou bát. Bojím se, že se bude výrazně hůře prodávat abonmá na rok 2021 – ze strachu před případnými dalšími vlnami koronaviru. A také mám obavy z rozpočtu na rok 2021, který bude dost možná chudší,“ svěřuje se ředitelka Divadla F. X. Šaldy v Liberci Jarmila Levko Pešlová.

Zkrátka ze všech divadelních stran se ozývá: Je těžké cokoliv plánovat, pokud není vyloučeno, že se vám ze dne na den nesníží kapacita sedadel nebo dokonce budete nuceni zavřít. Městská divadla pražská, sestávající ze tří scén (ABC, Rokoko, Komedie) se nyní nejvíc obávají uvalení karantény na své zaměstnance, vždyť divadlo je založené na týmové souhře mnoha provozních a uměleckých složek.

Pražské Divadlo NoD, které na začátku karantény jako jedno z prvních rozjelo streamování svých titulů přes kanál NoDflix, připravilo novou inscenaci, kterou by mohlo uvádět i v případě úplného uzavření divadel. „Šlo by o interaktivní hru pro jednoho diváka, opět bychom streamovali, do hry by však zasahoval i divák samotný – přes telefon a esemesky. Pomáhal by nám tak utvářet děj v reálném čase. Pokud však k uzavření divadel nedojde, tento projekt nejspíš nespustíme,“ prozrazuje dramaturgyně Natálie Preslová.

Zkoušení v čase „korony“. Záběr ze čtené zkoušky inscenace Kanibalky 2: Soumrak starců v Městských divadlech pražských, foto: MDP – Alena Hrbková

Do online světa se umělecké soubory už nehrnou, i když například Jihočeské divadlo o online přenosech stále uvažuje. Divadelníci by však i nadále chtěli pokračovat v doprovodných programech, které podle nich na internetu místo mají. Městská divadla pražská plánují například nahrávat podcasty. Na online program z doby karantény by rádo navázalo Klicperovo divadlo v Hradci Králové, které přemýšlí o streamování besed s diváky.

Potkávat se, ne však příliš, o to běží

Snad by se dalo i říct, že nadcházející sezona bude bohatší než ty předešlé. Nashromážděné premiéry z časů zatáhnuté opony se totiž přeložila na sezonu novou. Například Národní divadlo Brno jich přesouvá hned sedm. Divadlo F. X. Šaldy v Liberci čeká premiér osmnáct, z toho čtyři se nacházely v dramaturgickém plánu minulé sezony; ta první, opera Lovci perel, se odehrála už v pátek 21. srpna. A zmíněná Městská divadla pražská v září spouštějí přímo smršť premiér: 4. září v ABC to bude adaptace Tolstého Vojny a míru, 5. září v Rokoku inscenace Posedlost, 12. září v Rokoku satira Kanibalky 2: Soumrak starců, 14. září v Komedii Hrdinové kapitalistické práce.

Podle aktuálního nařízení vlády platí, že ve vnitřních prostorách bude moci být pět set lidí v jednom sektoru, a pořadatelé mohou takových sektorů zpřístupnit nanejvýš pět. Toho samozřejmě využije pražské Národní divadlo. „Diváci z jednotlivých sektorů budou mít vlastní vchody, prostory pro občerstvení i šatny. Vůbec se nepotkají,“ vysvětluje ředitel Národního divadla Jan Burian. O možnosti sektorů uvažuje i Městské divadlo Zlín, jehož Velký sál má kapacitu 685 diváků a Národní divadlo Brno, jehož Janáčkovo divadlo pojme 1055 lidí. Ostatní divadla, která mají sály pro více než pět stovek lidí, prodávají zkrátka pouze pět set lístků.

Výpadky peněz během pauzy se divadlům podařilo překlenout díky záchrannému balíčku Ministerstva kultury, snížením provozních nákladů nebo (třeba v případě Divadla NoD) i díky mimořádnému dofinancování dotace na celoroční provoz od Magistrátu hl. m. Prahy. Ředitelka Karlovarského městského divadla Dana Neumannová však připomíná, že se zvýšily náklady spojené s mimořádnými opatřeními.

Ze zkoušky inscenace Vojny a míru, tedy nové adaptace románové epopoje klasika ruské literatury L. N. Tolstého; v režii Michala Dočekala bude mít premiéru 4. září 2020, foto: MDP – Patrik Borecký

Na platech umělců by se vládní opatření zatím projevovat neměla, avšak veškeré výkonnostní a mimořádné prémie se škrtají. „Zásadní problém mají naši hostující umělci, kteří jsou na volné noze. Ti přišli o své příjmy z hodiny na hodinu,“ tvrdí ředitelka Divadla F. X. Šaldy v Liberci Jarmila Levko Pešlová. „Nemohli jsme a nemůžeme platit externí umělce, pokud se nehraje, ale tady alespoň částečně pomohl stát,“ podotýká k témuž tématu ředitel Národního divadla Moravskoslezského Jiří Nekvasil. Vláda schválila tzv. kompenzační bonus pro OSVČ (tedy i externí autory a umělce), kteří nemohli vykonávat své povolání během karantény.

A co roušky?

Povinnost mít nasazenou roušku čeká na všechny diváky, pokud jich v sále bude více jak sto. „Budeme rovněž apelovat, aby návštěvníci měli v mobilním telefonu nainstalovanou aplikaci eRouška pro potřeby chytré karantény,“ informuje ředitelka královéhradeckého Klicperova divadla Eva Mikulková.

Pro herce platí výjimka z povinnosti nosit roušku při provádění autorského díla. Mnozí zástupci divadelní scény varují, že pokud by tato výjimka padla a i herci by měli za povinnost roušky nosit, žádné divadlo se hrát nebude. V Divadle NoD si ovšem při interaktivní inscenaci Městečko Palermo usíná roušky herci nasadí i tak – a to v okamžicích, kdy se dostanou do blízkého kontaktu s diváky. „Říkali jsme si, že v tomhle případě bude možná rouška i zajímavý herní nástroj, který pomůže lépe ukrýt určitá tajemství, která musíme před ostatními tajit,“ podotýká dramaturgyně Natálie Preslová.

Obrysy nové divadelní sezony jsou načrtnuty jen zkrátka poněkud lehkým tahem a každou chvíli může přijít někdo s gumou. Přesto se začíná hrát. A některá divadla novou sezonu vnímají dokonce jako svého druhu restart.