Milan Kundera alias Roman Kantor v knize, jež neví, čím vlastně chce být
Román Natalie Borodinové Pražský scénář láká na dnes tolik atraktivní škatulku autofikce a především na Milana Kunderu, u něhož autorka studovala na FAMU. Při četbě si však člověk není jistý, zda je to spíš kniha o Milanu Kunderovi, nebo o autorce samotné – a zda se jedná o román, nebo o memoáry.
Nakladatelství Atlantis, které v překladech Anny Kareninové vydává francouzsky psanou tvorbu Milana Kundery, publikuje tato díla obvykle kolem prázdnin. Před čtyřmi lety vyšla krátce před prázdninami olbřímí kniha Jana Nováka Kundera. Český život a doba, o níž se horlivě diskutovalo celé léto 2020. Loni v červenci dlouholetý čekatel na Nobelovu cenu zemřel. Na konci letošního léta zemřela spisovatelova manželka Věra Kunderová. A se závěrem prázdnin a počátkem podzimu se objevily hned dvě knihy, jež se jím zabývají. Jednak životopis francouzské spisovatelky a novinářky Florence Noiville Milan Kundera – Psát, jak směšný nápad!, jednak románový debut Natalie Borodinové (* 1946) Pražský scénář. Československá rodačka napsala prvotinu francouzsky a do češtiny ji přeložila Šárka Belisová.
Přestože jde o debut, spisovatelčino jméno nemusí být českému publiku úplně neznámé. Hned několikrát se totiž objevilo ve zmíněné knize Jana Nováka (tam byla ovšem uváděna jako Natálie Ivančová-Vadlejchová-Borodino). V ní jsme se dozvěděli, že tato bývalá studentka Milana Kundery svým jménem „pokrývala“ tvorbu tou dobou zakázaného autora, ale také to, že v Paříži zrovna píše knihu o Milanu Kunderovi s titulem Kantor. A to je právě publikace, která nyní česky vyšla pod názvem Pražský scénář.
Uměl lidi zapálit
Vypravěčkou je Slovenka Lara, která se v šedesátých letech hlásí na pražskou FAMU a do své třídy ji přijme slavný spisovatel Roman Kantor alias Milan Kundera, který však v knize má – na rozdíl od jiných velmi známých postav – změněné jméno. Otázka je, proč tomu tak je. Aby mohla být kniha označena jako román?
Milan Kundera v šedesátých letech, foto: ČTK
A je to vůbec román? První desítky stran naznačují, že primárně půjde o líčení toho, jakým pedagogem Kundera byl: náročným a uhrančivým, zároveň studenty a studentky odrazoval od scenáristiky a směřoval je k literatuře. Současně byl, vyplývá z textu Pražského scénáře, manipulativní, neomalený až hrubý, někdy téměř šílený – například v jedné opilecké příhodě v učebně zapálil záclony, od nichž pak chytl jeden student.
Jeho ročník jej přesto zbožňoval. Natalia Borodinová mnohokrát popisuje, jak by svorně šli pro Kunderu/Kantora na konec světa, jak jim na něm záleželo, jak je výuka nadchla, jak se mu svěřovali se vším možným. Protagonistka se třeba po rozhovoru se svým vyučujícím – jemuž v knize říká „náš pán“ nebo „mistr“ – rozhodla podstoupit potrat. Tuhle dost znepokojivou epizodu však autorka příliš nerozvádí. Stejně jako tu, kdy ji Kundera v podstatě odevzdal svému příteli, který se ji pak v kabinetu pokusil svést se slovy „Roman mi říkal, že jste zdaleka nejkrásnější ze všech žákyň, které měl.“
Podobnou podpásovku udělá slavný literát později ve Francii u svého nakladatele Gallimarda, pro nějž Lara začne pracovat, on si to však nepřeje; stejně jako si nepřeje, aby v tomto nakladatelství vyšly knihy jeho přítele Dominika Tatarky, jakkoli mu předtím slíbil, že se zaslouží o to, aby se o jeho knihách ve Francii vědělo.
Autorka se v těchto epizodách nejspíš snaží ukázat problematické stránky Kunderovy osobnosti, ovšem příliš se jí to nedaří, protože tyto situace obvykle letmo přejde a zároveň neustále píše o Romanu Kantorovi až adorujícím tónem.
Bez dechu se zadýchat
Nakladatelská anotace sice láká na vztah „mezi charismatickým, ale velmi náročným profesorem a jeho postupně se emancipující studentkou“, jenomže stejnou měrou je to memoárově laděné vyprávění o tom, co vše a kde Lara prožila, s kým měla románek, jaká díla ji nadchla, kdo ji inspiroval. Popisuje třeba to, jak po Praze provázela amerického spisovatele Philipa R.(otha), nebo následné roky v emigraci. Lara odjela z Československa do Francie kvůli tomu, že se o ni začala zajímat policie, poté požádala o politický azyl, čímž si odstřihla cestu domů – a následně pobývala všude možně po světě.
Obálku s použitím fotografie Pavla Hudce Ahasvera navrhla Kamila Kučerová, repro: Paseka
Těmto partiím nechybí řekněme informační zajímavost, ale prvotní atraktivitu (vyprávění studentky Milana Kundery) zde Pražský scénář ztrácí. Mimo jiné proto, že všelijaké protagonistčiny milostné pletky působí vcelku banálně. Na mnoha místech je zřejmé, že text byl cílen na francouzské publikum, a tak si třeba přečteme, že Brno „je od Prahy vzdáleno přes dvě stě kilometrů“.
Kromě toho kniha není moc dobře napsaná. Vyprávění je rozbité, nesoustředěné. Některé pasáže bijí do očí: „Jsem bez dechu, rytmus filmu mě strhl natolik, že ani nedýchám. Z kadence scén, jimž dominuje první věta Houslového koncertu e moll od Mendelssohna-Bartholdyho, pro film překomponovaná a použitá ve vícero ‚kontravětách‘, jsem doslova zadýchaná.“ (Zdůraznil autor recenze.)
Mnohé výjevy vyznívají jako z telenovel – a těžko usuzovat, že by tak Natalia Borodinová reagovala na Kunderovo ostentativní vymezování se vůči kýči… Neústrojné jsou některé retrospektivy či naopak prolepse, kde se zřetelně odhaluje šev mezi románem a memoárem: do románově líčené, dynamické scény najednou vpadne „memoárový“ komentář o něčem, co se mělo odehrát o mnoho let později, aniž by to mělo pro vyprávění samotné význam – snad se tak stalo proto, že autorka cítila potřebu podělit se o paralelu.
K poslednímu setkání mezi Larou a Romanem Kantorem dojde, když jí je šedesát a jemu sedmdesát devět. A v samém závěru čteme: „Moji kolegové nikdy neměli problém najít práci, vycházely jim knihy, jejich hry se hrály, jejich scénáře byly přijímány. Byli žáky Romana Kantora a nad jejich prací se vznášela aureola jména našeho mistra.“ Jako by tím Natalia Borodinová bezděky popisovala i svou knihu. Pokud totiž Pražský scénář uspěje u českého publika, odvážím se tvrdit, že to bude daleko spíše proto, že nad knihou se vznáší „aureola“ Milana Kundery, než díky jejím literárním kvalitám.
Natalia Borodinová: Pražský scénář
Přeložila Šárka Belisová. Paseka, Praha 2024, 336 stran, doporučená cena 449 korun.
