Příběh o falešných filmařích připomíná víc literární scénář než plnokrevný román

Nejprve kapka historie: V květnu roku 1961 přesvědčili Emil Barč a Ladislav Fabianič s použitím prázdných kamer a falešných filmařských průkazů obyvatele obce Čachtice, že u nich budou natáčet snímek o Alžbětě Báthoryové, proslulé Čachtické paní (viz například stejnojmenný román Joža Nižnánského z roku 1932 nebo historické drama Juraje Jakubiska Bathory z roku 2008). Lidé zaslepení vidinou tučných honorářů jim po několik týdnů poskytovali ubytování a stravu zdarma. Na podvod se přišlo náhodou, když se 14. června o filmování doslechl režisér Štefan Uher a zajel se do inkriminované vesnice podívat.

Oba muži byli následně odsouzeni za trestný čin podvodu, výtržnictví a rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví, Emil Barč byl navíc obviněn z ohrožení mravnosti (podle některých výpovědí během „konkurzů“ opakovaně fotografoval ženy z obce nahé) a Ladislav Fabianič zase z padělání a pozměňování úřední listiny. Dotyčná historka se posléze roznesla po Československu; Čachtice si kvůli ní vysloužily posměšnou přezdívku Filmárovce, dostala se i do knihy Ladislava Mňačka Soudruh Münchhausen (1972) a v roce 2013 ji znovu oživil dokument Filmárovce alebo Čachtice 1961 režisérky Kristíny Klimekové.

Problematický styl vyprávění

Třísetstránkový román Anny Strnadové (* 1950) Komedie s Báthoryčkou zachycuje zmíněné události podrobně a realisticky, zároveň však nenabízí o moc víc než převyprávění známého příběhu, budící místy dojem červené knihovny. Někdejší pedagožka, která během své deset let trvající literární dráhy stihla vydat už tucet knih (na pulty knihkupectví právě míří její další historická próza s reálným základem – Převaděč mezi světy), na rozdíl třeba od výše jmenované slovenské dokumentaristky nevyužila časový odstup, který nás nyní dělí od pojednávané látky, a její zpracování přes půl století staré kauzy postrádá snahu o zpětnou reflexi nebo aktualizaci.

Plakát ke snímku Filmárovce alebo Čachtice 1961, který roku 2013 jako studentský film natočila Kristína Klimeková, repro: Akademie umění v Banské Bystrici

Samotné vyprávění nadto působí notně odtažitým dojmem: autorka nazírá postavy převážně zvenčí a minimálně využívá vnitřních monologů, její styl lze označit za strohý, ba místy až klopotný, prostý hlubší obraznosti. Tím spíše do výsledného textu příliš nezapadá drobná fantastická linka s přízrakem Báthoryčky, jenž se zjevuje jednomu z hrdinů. Na druhou stranu nelze spisovatelce upřít snahu poctivě vykreslit místní poměry i vztahy mezi vesničany a dvojicí falešných filmařů – v knize pojmenovanými Emil Baniek a Ladislav Fábius (vinou redakční nepozornosti někdy též Fabius). O něco méně přesvědčivě si vede při líčení milostných eskapád obou mužů, pohrávajících si s dívkami zaslepenými vidinou budoucí slávy, jimž vévodí mladá, krásná a čachtické ochotníky herecky převyšující soudružka učitelka Jolana.

Otazníky nad motivy hrdinů

Nutno podotknout, že kdyby zápletka přítomného románu nevycházela ze skutečných událostí, působila by nevěrohodně. Vnucuje se totiž otázka, proč to vlastně Emil s Láďou všechno dělali, a to přinejmenším v rámci románového příběhu už podruhé (předtím si na filmaře hráli v Bratislavě). Kvůli svým nenaplněným uměleckým ambicím? Pro bezplatné ubytování, stravu a nějaké to pivo v místní hospodě zdarma? Nebo z recese, jak až do samého konce, dokonce i před soudem, tvrdí jeden z hrdinů? Proč jim za to stálo nervující zkoušení s neherci, odrážení dotazů čím dál podezřívavějších vesničanů a vědomí rostoucího rizika odhalení a možného potrestání?

Ať už neuvěřitelný skutek této dvojice vyvěral z jakýchkoli skrytých pohnutek, nepochybně v Čachticích rozehráli působivou tragikomedii, která si ovšem říkala o nápaditější a barvitější románové zpracování. I kdyby snad bylo autorčiným záměrem zachytit příběh s filmařskou tematikou pokud možno scenáristickým stylem – tedy zvenku, popisně, víceméně v podobě série záběrů jednotlivých scén provázených dialogy –, čemuž trochu napovídá způsob zakončení celého vyprávění („Kamera. Střih. Právě v tomto okamžiku. Není potřeba nový záběr.“), čtenáři Komedie s Báthoryčkou tuto literární manýru ocení stěží.

Obálka románu Anny Strnadové, repro: Malvern