Tenis jako bojový sport i meditace. Drama Julie mlčí přiznává obětem traumatu právo mlčet

Celovečerní debut belgického režiséra Leonarda Van Dijla (* 1991) vypráví o dospívající Julii, která je špičkovou tenistkou týmu spadajícího pod elitní akademii. Jenže její bývalý trenér Jeremy je momentálně vyšetřován v souvislosti s nedávnou sebevraždou jeho další svěřenkyně – a Julie se odmítá k Jeremymu a jeho incidentu vyjadřovat.

V době, kdy se mimo jiné díky hnutí #MeToo o případech zneužívání mnohem více než v minulosti veřejně hovoří, empatický portrét hrdinky, která o takovém případu záměrně mlčí, svým způsobem vybočuje. Zároveň je pro debatu velmi potřebný. Režisér Leonardo Van Dijl v jednom rozhovoru říká, že mluvit o podobných věcech vždy bude náročné, zvlášť pro teenagery a teenagerky. Svým filmem chce na tenhle fakt položit důraz a varovat před přílišným tlakem na to, aby přeživší o svých traumatizujících zážitcích za každou cenu mluvili. A zároveň chce belgický tvůrce upozornit, že je potřeba především vyvinout maximální úsilí, aby k podobným případům docházelo co nejméně.

Trailer k filmu, zdroj: YouTube

Rozhodně tedy nechce obhajovat zamlčování případů zneužívání, ale spíš mluví o jakémsi právu na mlčení v situacích, kdy mluvit je příliš obtížné.

Pokud tedy máme při sledování díla Julie mlčí pocit, že jde o snímek odtažitý, pak je to dané tématem, respektive určitým autorským přístupem k němu. Tvůrčí tým je přitom neobyčejně rafinovaný a zručný v budování náznaků, jež diváctvu k nepřístupné hrdince otevírají cestu.

Tenze a údery

Film sice zachycuje prostředí středoškolského tenisu, ale daleko spíš než dramatická utkání zabírá tréninky. Sport tu v různých scénách slouží coby zrcadlo dramat odehrávajících se v Juliině životě. V jedné scéně zazní, že tenis je bojový sport, což snímek svým způsobem potvrzuje: v záběrech z tréninku často vidíme pouze Julii, kterak odpaluje míčky kamsi mimo rám obrazu, takže scéna se maximálně soustředí na její pohyby a celkový výraz. Herečka Tessa Van den Broeck v těchto scénách přesvědčivě vyjadřuje hrdinčiny vnitřní tenze i soustředění, jež snímek připodobňuje k meditaci. I ve scénách, kde se o jejích výkonech mluví, vychází najevo řada Juliiných explicitně nevyslovených vnitřních bojů. Třeba když vyjednává se svým novým trenérem, že nechce, aby ji dával za příklad ostatním tenistkám, nebo když trenér mluví o důležitosti tvrdých a hlasitých úderů při tenisových podáních.

Další nenápadnou, ale důležitou vrstvou mlčení titulní postavy je její pozice ve školním kolektivu. Julie totiž není bohatá jako mnoho jejích spolužaček a spolužáků. Na škole zůstává především díky svým mimořádným sportovním výkonům. I to ji vyděluje z kolektivu, který o ni jeví zájem pouze tehdy, když se chce přiživit na tom, že po problémech s Jeremym se Julie na chvíli stává středem ne-sportovní pozornosti. Vyprávění tím organicky, nedeklarativně osvětluje, nakolik komplexní Juliina situace je a jaké všechny zdánlivě nesouvisející okolnosti mohou mít vliv na její mlčení, či naopak rozhodnutí mluvit.

Ještě subtilněji Juliiny nálady odráží práce s obrazem. Kamera dění často snímá v delších statických záběrech, jež jsou od postav vzdálené a zachycují je v mírně vychýlených kompozicích. Scény používají přirozené svícení, které postavy někdy vrhá do stínů – děj se odehrává během jarních měsíců, takže scény se postupně prosvětlují, a tím naznačují, jak se zlepšuje i vnitřní rozpoložení hrdinky. To vše umocňuje pocit odtržení od konkrétní situace, odstupu od okolí, pohroužení se do sebe mimo vnější svět.

Belgický režisér Leonardo Van Dijl. Film Julie mlčí je jeho celovečerní debut, foto:

Tvůrci tedy našli adekvátní formální odraz Juliina mlčení. Snímek zapadá do odtažitých pozorovatelských tendencí v současném artovém filmu (dílo ostatně vzniklo v produkci klasiků belgického sociálně realistického dramatu, bratrů Dardennových). Zároveň těchto postupů využívá k tomu, aby nás empaticky přiblížil k hlavní hrdince a podtrhnul náročné a citlivé téma.

Julie mlčí zasluhuje pozornost. Ať už jako produkčně skromný, ale suverénně natočený filmový debut, nebo jako neokázalý, avšak důležitý příspěvek do současných společenských debat o obětech zneužívání.

Plakát k filmu, zdroj: Artcam