Top ten komiksů vydaných v češtině za rok 2025. Byla to velmi slušná úroda

1. Mari Okada / Nao Emoto: Ach, vy dívky mládím zmítané (Crew)

Díky značce Crew, která nadále zůstává nejvýznamnějším nakladatelem překladových komiksů v ČR, máme v posledních letech možnost probírat se záplavou mainstreamové mangy – od proslulých titulů, jako je One Piece nebo Zabiják démonů po méně známé novinky. Série Ach, vy dívky mládím zmítané od autorek Mari Okady a Nao Emoto patří mezi civilní vztahové příběhy z prostředí střední školy. Čtveřice hrdinek se schází ve školním literárním klubu, kde se stále častěji potkávají s četbou erotických pasáží z různých klasických knih. I když žádná z nich sama sex ještě neměla, ten se pro ně stává čím dál naléhavějším a zároveň mysterióznějším tématem i v jejich osobních životech. Autorkám se podařilo citlivě podat komplexní téma, kterému se nejen manga, ale ani západní teenagerské komiksy v téhle podobě příliš nevěnují. Počátkem loňského roku vyšla na přítomném webu recenze tohoto titulu.

Obálky série Ach, vy dívky mládím zmítané, repro: Crew

2. Manu Larcenet: Blast (Argo)

Nakladatelství Argo vloni vydalo několik zásadních komiksů, ať už americké Ženšenové kořeny od indie klasika Craiga Thompsona, nebo klasiku válečné japonské mangy Vstříc vznešené smrti Šigeru Mizukiho. Vybral jsem první jmenovaný, uhrančivý dvousvazkový, celkově osmisetstránkový ponor do proudu zrádně nespolehlivého vyprávění od francouzského tvůrce Manu Larceneta. Série Blast se dá číst jako spirituální true crime, jako úvaha o vztahu šílenství a civilizace nebo jako proud nakažlivě patologické poezie. Vyprávění rámované coby výpověď zadrženého muže podezřelého z vraždy má podobu temně opojných historek, v nichž se mísí vitalistická radost ze základních projevů tělesnosti a hmotného světa s neustálou nevyzpytatelností šílenství. Larcenetova kresba také působivě osciluje mezi realismem, karikaturou a psychedelií, což ještě podtrhuje delirický dojem z díla. Recenze na Blast vyšla na tomto webu pro změnu v prvních dnech letošního roku.

Obálky obou dílů komiksu Blast, repro: Argo

3. Liv Strömquist: Hovoří Pýthie (Paseka)

Nakladatelství Paseka se mimo jiné věnuje kvalitním komiksům o dospívání, ale vydává také komiksové eseje švédské autorky Liv Strömquist. Tentokrát se pouští do tématu nejrůznějších forem životních rad, koučinku a dalších „zlepšováků“ z oblasti self care, ale i manosféry, které zaplavují sociální sítě. Autorka se ve svých úvahách opět obrací zejména k současným i starším myslitelům z oborů filosofie, umění a sociologie. Proud textu doprovázený výmluvnými skicovitými ilustracemi ukazuje, jak se v pozadí zdánlivě dobře míněných pouček skrývají sobecké motivy, ideologie a potlačované úzkosti současné společnosti.

Obálka komiksu Hovoří Pýthie, repro: Paseka

4. Daniel Clowes: Monika (Trystero)

Malý nakladatelský projekt Trystero dodává na trh tituly prestižních autorů amerického indie komiksu. Po skvělé trilogii Bludiště od Charlese Burnse přinesl komiks Monika jeho neméně slavného generačního souputníka Daniela Clowese. Autor vychází z psychedelického zeitgeistu amerických šedesátek, v němž strávila dětství hlavní hrdinka Monika. Děj je rozdělený do relativně samostatných kapitol: v některých protagonistka pátrá po své dávno ztracené matce, jinde vzpomíná na dětství a v další zase rozmlouvá se svým mrtvým dědečkem přes staré rádio. Monika kloubí vzpomínkové vyprávění plné paměťových děr a nejasností s civilními, obvykle aspoň trochu trapnými a podivínskými situacemi, s nejasnými náznaky fantaskních motivů, které vyznívají trochu jako halucinace. Přináší mistrovsky pojatý, hořkou pachutí nasáklý dojezd po drogami a svobodomyslností omámených šedesátkách.

Obálka komiksu Monika, repro: Trystero

5. Branko Jelinek: Oskar Ed: Můj nejlepší přítel (Lipnik)

Série slovenského autora žijícího v Česku Branka Jelineka o Oskaru Edovi se loni dočkala nového přírůstku, obsáhlého a komplexně rozvětveného alba s podtitulem Můj nejlepší přítel. Stojí za ním malé nakladatelství Lipnik zaměřující se na domácí komiks a spojené především s osobností scenáristy Vojtěcha Maška. Jelinek tentokrát vytvořil rozmáchlou metafyzickou fantasmagorii, v níž nechává svého samotou a sklíčeností pronásledovaného hrdinu – a s ním i čtenáře – bloudit několika paralelními dějovými linkami plnými bizarních událostí, k nimž obvykle neposkytuje jasné interpretační vodítko. Otevřená krajina imaginace mixuje prostředí známá z každodenního života i nejpodivuhodnější monstra. Recenze zde vyšla v prosinci 2025.

Obálka komiksu Oskar Ed: Můj nejlepší přítel, repro: Lipnik

6. Ed Brubaker / Sean Phillips: Reckless (BB / art)

Na podzim loňského roku přineslo nakladatelství BB / art další z objemných omnibusů skládajících do jednoho svazku obsáhlejší komiksovou sérii. Tentokrát jde o cyklus Reckless, za nímž stojí scenárista Ed Brubaker. Ten v mainstreamovém americkém komiksu pro dospělé už dlouhá léta platí za největšího mistra kriminálních příběhů vycházejících z estetiky drsné školy a filmu noir. Reckless odkazuje spíš na takzvaný neo noir sedmdesátých a osmdesátých let, kdy se děj také odehrává. Série alb popisuje různé případy bývalého tajného agenta FBI Ethana Recklesse, který svou okoralou a vyhaslou existenci opakovaně vystavuje vnějšímu i vnitřnímu ohrožení v podobě nevyzpytatelných femmes fatales, přízraků minulosti nebo prostě velmi nebezpečných kriminálníků. Vypravěčsky opojnou žánrovku doprovázejí stylové ilustrace Seana Phillipse, které jako by vypadly z obálek hard boiled krimi paperbacků.

Obálka komiksu Reckless, repro: BB /art

Chris Ware: Rusty Brown (Centrála)

Další legenda amerického indie komiksu Chris Ware se loni vrátil na české pulty s rozsáhlým albem Rusty Brown. Ware v komiksech plných titěrných, geometricky rozrýsovaných panelů vypráví o lidech, kteří jsou osamělí, tajnůstkářští či podivínští, uvízlí v určitých rutinách – ať už v jednání či v přemýšlení. Mají tendenci cyklit své životy do nezdravých mentálních nebo behaviorálních spirál. To platilo pro titulní postavu jeho slavného komiksu Jimmy Corrigan: Nejchytřejší kluk na světě a platí to i pro několik postav, které si štafetově předávají pozici vypravěče v Rustym Brownovi. Komiks je totiž souborem původně samostatně vydaných segmentů, nicméně přináší propracovanou mozaiku neokázale melancholických osudů několika obyvatel amerického maloměsta. Knihu, na niž zde vyšla recenze vloni v létě, vydalo nakladatelství Centrála, které v uplynulém roce přineslo řadu dalších pozoruhodných a ambiciózních komiksů z pomezí indie scény, mainstreamu i vyložených experimentů.

Obálka komiksu Rusty Brown, repro: Centrála

Dan Watters / Sumit Kumar: Šestiprsťák a Ram V/Laurence Campbell: Ruka (Mighty Boys)

Americké mainstreamové nakladatelství Image se předloni pustilo do pozoruhodného vypravěčského experimentu. Nechalo dva různé scenáristy a kreslíře pracovat na paralelních sériích Šestiprsťák a Ruka. Obě sledují stejný kriminální případ, jedna série očima detektiva, druhá perspektivou vraha. Diptych Šestiprsťák a Ruka se navíc odehrává v budoucnosti, která připomíná fantazie Philipa K. Dicka – je plná robotických dělníků, tajuplných znaků ovlivňujících myšlení a urbánní paranoie. A brzy je jasné, že za vraždami stojí něco abstraktnějšího a fantastičtějšího než zabijácké instinkty konkrétního jednotlivce. Ve finále máme co dělat spíše s metafyzickým mystériem utopeným v ponurém noirovém přítmí než s klasickou detektivkou. Šestiprsťáka a Ruku v jednom společném svazku v tuzemsku publikovalo nakladatelství Mighty Boys zaměřující se na západní komiksovou fantastiku; vydává ji ovšem ve skromných nákladech a tituly se rychle vyprodávají.

Dva v jednom: obálka svazku s komiksy Šestiprsťák a Ruka, repro: Mighty Boys

Džiró Taniguči: Vzdálené sousedství (Host)

K vydávání mangy přistoupilo i nakladatelství Host. Jedním z prvních japonských komiksů, které pod svou značkou uvedlo na trh, je výrazné dílo Džiróa Tanigučiho Vzdálené sousedství. Od autora kdysi česky vyšla dvojice žánrovek Kniha větru a Nebeský orel, u nichž jsme mohli obdivovat detailistickou realistickou kresbu inspirovanou francouzským komiksem. S civilnější Tanigučiho tvorbou, v níž prokazuje brilantní pozorovatelství každodennosti, jsme dosud zkušenost neměli. Vzdálené sousedství má sice fantaskní námět, v podstatě však běží o sondu do mentality Japonska druhé poloviny dvacátého století. Čtyřicátník Hiroši se najednou ocitne v těle svého čtrnáctiletého já v šedesátých letech. Tento motiv komiks využívá k úvahám o dědictví traumatu z druhé světové války v japonské společnosti, o tamní specifické pozici instituce rodiny, ale také o obecnějších otázkách proměnlivé lidské identity v obdobích dospívání a stárnutí nebo o tom, do jaké míry máme v rukou vlastní osud.

Obálka mangy Vzdálené sousedství, repro: Host

Jean Dufaux, Grzegorz Rosiński: Žalozpěv ztracených zemí (Nakladatelství Josef Vybíral)

Další projekt, z něhož je cítit nadšení pro věc, přineslo Nakladatelství Josef Vybíral. V edici Erb se již několik let věnuje vydávání francouzských komiksů (tzv. bande dessinée), zejména historických, dobrodružných nebo westernových. V roce 2025 se v „erbovní“ nabídce objevil počin jednoho z největších klasiků kontinentální komiksové kresby, Grzegorze Rosińského, známého především jako autora slavné fantasy série Thorgal a ambiciózního fantasy Šinkl a jeho velká síla. Cyklus Žalozpěv ztracených zemí, který v Erbu vyšel v jednom souborném svazku, napsal v devadesátých letech Jean Dufaux, který s Rosińskim spolupracoval na řadě komiksů včetně několika thorgalovských alb. Epická fantasy plná dvorských intrik, magie a prastarých mýtů, které po letech znovu ožívají, náleží ke klasice mainstreamového evropského komiksu.

Obálka komiksu Žalozpěv ztracených zemí, repro: Nakladatelství Josef Vybíral