Čtyři malí dospělí čili polyamorie nahlédnutá předtím, než dojde na skutečná dramata

Evangelický kněz Matias se nevyhne nevěře či lépe paralelnímu milostnému vztahu. Je ženatý s nadějnou političkou Juulií, která chce nevěrného, nicméně kajícného manžela opustit. Postupně však Juulia přijme za své ideje polyamorie, knihu o ní dokonce se smířlivým gestem oběma milencům věnuje. Poněkud překvapený manžel i jeho milenka Enni to s dojetím přijmou. Juulia, v politickém kolbišti prosazující genderovou vyváženost a rodičovskou péči rozšířenou i pro muže, si najde milence – bisexuála Misku, na jevišti vystupujícího v ženském převleku jako drag queen. Společenství se tedy rozroste i o něho a posléze ještě o Ennino děcko a Miskova milence ze Stockholmu.

Eero Milonoff (vlevo) a Alma Pöysti coby manželé Matias a Juulia ve finském snímku o polyamorních vztazích, foto: Film Europe

Tvůrci v čele s norskou režisérkou Selmou Vilhunen (* 1976) – jde o její první film v tuzemské distribuci – zdůrazňují jak zakotvenost svých hrdinů ve společnosti (Miska pracuje jako „zdravotní bratr“ v nemocnici, jeho milenec učí na gymnáziu), tak jejich zprvu rozpačité přijímání konzervativnější částí společnosti, což se týká zejména Matiasových rodičů.

V zásadě však platí, že film Čtyři malí dospělí prezentuje polyamorii jako duchovní vyspělost, schopnou vymanit se ze sobeckého přivlastnění toho druhého. Nezkoumá, jaké má takové uspořádání dopady, jak je ohrožuje střídání partnerů, neřkuli promiskuita nastolená v rámci dané skupiny. Juulia přiznává, že nebyla úplně připravená na to, že její manžel zplodí s milenkou dítě. Ale když sama onemocní, jistě přivítá, že se vyskytuje více lidí, kteří ji mohou navštívit, když jiní nemohou. Snímek tak naplňuje pravidla úsměvně odlehčené podívané, která zvolený (převážně heterosexuální) model soužití jednoznačně idealizuje, aniž by zohlednila případné stinné stránky. O to se pokusil nedávný český snímek Hranice lásky: k tématu polyamorie přistoupil s patrnou příměsí skepse, když odvyprávěl, že „otevřený“ vztah nezvládne každý.

Juulia a Matias se synem vypadají jako iluze dokonalé rodiny, foto: Film Europe

U nás dosud neznámý Eero Milonoff ztělesňuje Matiase coby nadmíru submisivního, výčitkami stíhaného a jakoby stále překvapeného muže. Alma Pöysti (viz snímky Karaoke blues a Tove) podává Juuliu herecky daleko suverénněji a hlavně proměnlivěji – postihuje šíři hrdinčiných pocitů i reakcí, především tu však dokáže vyhmátnout postupnou niternou proměnu postavy. Jinak však převažují povahopisná zjednodušení a strojenost jednotlivých zápletek, jež spějí ke kýženému rozuzlení. Toto „rozložením sil“  odpovídá stádiu dávných melodramat, dojemně pojednávajících o lásce. A závěrečná sekvence, v níž Matiasova polyamorní rodina odchází do kostela na vánoční kázání a představuje se přátelům žijícím v tradiční rodinné buňce, nabývá agitačního happyendového rozměru. Zde se pléduje za to, aby všichni žili v pravdě, zbavili se žárlivosti a každému přáli jeho citové zakotvení. Připomíná to fázi předcházející tomu, než složitou spleť moderních milostných vztahů začali prozkoumávat mistři jako třeba Ingmar Bergman. K tomuto vývojovému stupni téměř jistě jednou dospějí i polyamorická témata, nyní prostě uchopovaná s progresivistickým raným nadšením.

Český trailer k filmu, zdroj: YouTube

Prozatím se musíme spokojit s umírněným, vcelku civilním uchopením příběhu, který nehledá žádné nadbytečné složitosti ve vyprávění. Erotické scény jsou natočeny nadmíru cudně. I proto jsou Čtyři malí dospělí ve Finsku přístupní od dvanácti a ve Švédsku od sedmi let (u nás od patnácti). V souladu s tím se vnímavý školáček, syn kněze Matiase a političky Juulie, nakonec těší, že bude mít bratříčka…

Plakát k filmu, zdroj: Film Europe