Dokument o Jarcovjákové, Müller s Kollerem zpívají Kryla i Bod varu od tvůrců Adolescenta
ČT art v týdnu od 1. září
ČT art slaví 12. narozeniny a naděluje Týden dárků. Nabízí dokument Ještě nejsem, kým chci být o fotografce Libuši Jarcovjákové vyslaný za Česko na Oscara i Bod varu z prostředí luxusní restaurace od tvůrců série Adolescent. K vidění budou i Gogolovi Hráči se Štěpánem Kozubem, taneční divadlo inspirované životem a dílem Egona Schieleho či záznamy koncertů Boba Dylana nebo Davida Kollera s Richardem Müllerem, kteří vzdali hold Karlu Krylovi.
- Delon versus Belmondo
- Egon Schiele – Autoportrét
- Řeka
- Hráči
- Petr Kavan – Kola osudu
- Andrea Bocelli: 30 let na scéně
- Charlie Watts Orchestra: Celebration Jazz
- Ještě nejsem, kým chci být
- Dvořákova Praha 2025 – zahajovací koncert
- Bob Dylan – koncert v Madison Square Garden
- Bod varu
- Müller/Koller: Kryl
Pondělí 1. září, 20:15
Delon versus Belmondo
2013, 52 minut, režie: Véronique Jacquinet
Alain Delon a Jean-Paul Belmondo: přátelé, nebo rivalové? O vztahu těchto dvou velkých francouzských hereckých legend se toho mnoho napovídalo i napsalo. A ne všechno byla pravda. Podle vzezření a rolí by se mohlo zdát, že Delon byl původu spíš vznešeného, zatímco Belmondo pocházel z chudších poměrů. Bylo to ale přesně naopak: malý Belmondo chodíval o víkendech s otcem výtvarníkem po galeriích a do divadel a Delon z rozvrácené rodiny byl víceméně dítětem ulice. Stali se z nich přátelé. Rozdělil je paradoxně až jejich společný projekt, film Borsalino z roku 1970, na němž se Delon podílel i produkčně. Belmonda urazilo, že kamarádovo jméno se v úvodních titulcích objevilo dvakrát, zatímco jeho jen jednou. Byl z toho rozkol na několik let, ale nakonec se usmířili a v devadesátých letech natočili ještě snímek Poloviční šance.
Alain Delon a Jean-Paul Belmondo si spolu zahráli ve francouzské komedii Buď hezká a mlč z roku 1958, foto: (c) Rue des Archives
Pondělí 1. září, 21:10
Egon Schiele – Autoportrét
2024, 79 minut, divadelní režie: Martin Kukučka, Lukáš Trpišovský, televizní režie: Michal Caban
Taneční divadlo inspirované momenty ze života a díla expresionistického malíře Egona Schieleho (1890–1918) a inscenované na scéně Otáčivého hlediště v Českém Krumlově; městě, kde malíř často pobýval a tvořil a odkud pocházela jeho matka. Inscenaci režíruje duo SKUTR (Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský), autorem choreografie je Jan Kodet a účinkují v ní sólisté a členové baletního souboru Jihočeského divadla. Inscenace se inspirovala typickými motivy z díla slavného expresionisty, například motivy rukou, očí, oranžové barvy a zejména postavy hledící na svůj obraz v zrcadle.
Generální zkouška taneční inscenace Egon Schiele – Autoportrét ze srpna 2023 před otáčivým hledištěm v Českém Krumlově, foto: ČTK / Václav Pancer
Pondělí 1. září, 22:30
Řeka
2021, 71 minut, režie: Jennifer Peedom, Joseph Nizeti
Australský dokumentární epos o životodárné síle vody natočilo režijní duo Jennifer Peedomová a Joseph Nizeti prostřednictvím nejmodernějších filmařských prostředků včetně satelitních záběrů představujících řeky z dosud nevídaných perspektiv. Výsledkem spojení obrazu, hudby a poetického komentáře, jenž načetl herec Wiliam Dafoe, je snový snímek, který oslavuje divokost řek i jejich zranitelnost.
Z ceněného dokumentu Řeka, foto: archiv ČT
Úterý 2. září, 20:15
Hráči
2025, 105 minut, divadelní režie: Vojtěch Štěpánek, filmová režie: Petra Všelichová
Přímý přenos inscenace ostravského Divadla Mír, v níž se vůbec poprvé potkává na jevišti kompletní komediální soubor Tři tygři, v němž vedle živelných improvizátorů Alberta Čuby, Robina Ferra a Vladimíra Poláka exceluje herec a bavič Štěpán Kozub. Slavná Gogolova tragikomedie Hráči se odehrává v prostředí luxusního hotelového pokoje plného mistrovských karetních hráčů a zároveň podvodníků, pro něž karty nejsou jen hrou, ale i prostředkem výdělku. Kdo bude nakonec podveden a kdo zbohatne?
Štěpán Kozub v inscenaci Hráči, foto: archiv ČT
Středa 3. září, 20:15
Petr Kavan – Kola osudu
2025, 52 minut, režie: Martin Hanzlíček
Dokumentární portrét sochaře a řezbáře Petra Kavana (* 1949), jenž proslul především skulpturami ze žuly a sadami vyřezávaných dřevěných loutek. Žije a tvoří na statku na Malé Lhotě, kde pořádá také kulturní akce. Dlouhou dobu také pobýval v Indii, kde měl jako mistr sochařské dílny na starosti ranní hinduistické rituály. Indické sochařství výrazně ovlivnilo jeho tvorbu, pozoruhodný je zejména soubor žulových mrakodrapů kombinující americkou architekturu a indické duchovní prvky s názvem Manhattan.
Řezbář a loutkář Petr Kavan, foto: archiv ČT
Středa 3. září, 21:10
Andrea Bocelli: 30 let na scéně
2024, 93 minut, režie: Sam Wrench
Italský tenorista Andrea Bocelli (* 1958) uspořádal v létě 2024 hudební oslavu třicátého výročí svého působení na hudební scéně přímo ve svém rodném městě Lajaticu v Toskánsku. Využil k tomu tamní přírodní amfiteátr Teatro del Silenzio, kam mu přijeli poblahopřát největší světové hvězdy. Mimo hudebníků, mezi nimiž nechyběli třeba Ed Sheeran, Brian May, Lang Lang nebo Shania Twain, dorazili i Johnny Depp, Will Smith nebo Sofia Vergara.
Italský tenorista Andrea Bocelli na loňském koncertě, foto: archiv ČT
Středa 3. září, 22:45
Charlie Watts Orchestra: Celebration Jazz
1987, 59 minut, režie: Eddie Arno
Většina hudebních fanoušků si spojí jméno bubeníka Charlieho Wattse (1941–2021) s rockovou kapelou Rolling Stones, londýnský rodák si však rád odskočil i k jiným žánrům. V roce 1986 spojil síly s bubeníky Johnem Stevensem a Billem Eydenem a dalšími muzikanty, mezi nimiž nechyběli Courtney Pine, Gail Anne Dorsey, Jack Bruce nebo Stan Tracey, aby nahráli několik jazzových písní, včetně skladeb Duke Ellingtona a Charlieho Parkera.
Dlouholetý bubeník skupiny Rolling Stones, Charlie Watts, na turné s jazzovým bigbandem, foto: archiv ČT
Čtvrtek 4. září, 20:15
Ještě nejsem, kým chci být
2024, 90 minut, režie: Klára Tasovská
Originální dokument o fotografce Libuši Jarcovjákové (* 1952) obnažuje její životní a tvůrčí cestu a je tvořen pouze jejími fotografiemi a deníkovými zápisky, které načetla sama umělkyně. Režisérka Klára Tasovská a střihač Alexander Kashcheev z tisíců analogových fotografií a stránek osobních deníků poskládali mozaiku, jejíž tematická pestrost zachycuje ženu žijící sebe sama jako nikdy nekončící fotografický film. Snímek byl oceněn Českým lvem v kategoriích nejlepší dokumentární film a střih, obdržel Cenu české filmové kritiky za nejlepší dokument loňského roku a Česká filmová a televizní akademie ho vybrala jako kandidáta za Česko na Oscara v kategorii nejlepší mezinárodní film.
Ačkoliv dnes fotografka sklízí úspěchy u nás i ve světě, její tvorba ležela dlouho v krabicích. V sedmdesátých a osmdesátých letech vytrvale zaznamenávala svůj život v normalizačním Československu. Pracovala na noční směny v tiskárně, studovala FAMU, fotila v pololegálních gay klubech, učila češtinu Vietnamce i Kubánce a zároveň se pohybovala ve vysokých uměleckých kruzích. S nebývalou otevřeností a syrovostí, která se vymykala dobovému přístupu a vnímání fotografie. Tyto snímky byly – spolu s deníky – zveřejněny v publikaci Černé roky, za niž Jarcovjáková získala titul Osobnost české fotografie roku 2017. V roce 2019 měla možnost tyto fotografie prezentovat na nejvýznamnějším fotografickém festivalu Recontres d’Arles, kde vystavovala jako vůbec první česká fotografka. Britský deník Guardian její výstavu Evokativ zařadil na první místo svého výběru deseti nejlepších expozic roku 2019.
Libuše Jarcovjáková za objektivem i před ním. Z dokumentu Ještě nejsem, kým chci být, foto: archiv ČT
Pátek 5. září, 20:00
Dvořákova Praha 2025 – zahajovací koncert
2025, 105 minut, režie: Adam Rezek
Přímý přenos úvodního koncertu 18. ročníku mezinárodního hudebního festivalu. Dvě nejslavnější Dvořákovy orchestrální skladby – Symfonii č. 9 e moll „Z nového světa“ a Slovanské tance – zahraje Frankfurtský rozhlasový symfonický orchestr se svým šéfdirigentem Alainem Altinogluem, sólový part na violoncello přednese Gautier Capuçon.
Zahajovací koncert mezinárodního hudebního festivalu Dvořákova Praha v roce 2024 v pražském Rudolfinu, foto: ČTK / Ondřej Deml
Sobota 6. září, 20:15
Bob Dylan – koncert v Madison Square Garden
2025, 91 minut, režie: Gavin Taylor
Záznam koncertu z října 1992, kdy Bob Dylan s hosty oslavil v newyorské Madison Square Garden 30. výročí vydání své první desky s lakonickým názvem Bob Dylan. Na jedné scéně tak vystoupili mimo jiné Stevie Wonder, Tracy Chapman, Neil Young, Eric Clapton nebo George Harrison.
Koncert Boba Dylana v Madison Square Garden, foto: Sony Press, 1993, Regan
Sobota 6. září, 21:50
Bod varu
2021, 90 minut, režie: Philip Barantini
Britský film s hercem Stephenem Grahamem (showrunner a herec ze série Adolescent) v hlavní roli ukazuje, že provozovat špičkovou restauraci je sprint přes překážky. Šéfkuchaři Andymu směna v jeho restauraci ani nezačala, a už nestíhá. Je poslední pátek před Vánoci, a tak si chce dobré jídlo dopřát snad každý. Provozní přijala příliš mnoho rezervací, nespokojený obvodní hygienik šmejdí v kuchyni a do toho všeho má dorazit i Andyho mentor, kuchařská celebrita, přicházející bez varování, zato s partnerkou, uznávanou kulinární kritičkou. Hůř snad být nemůže. Jednozáběrová jízda hektickým večerem začíná.
Z filmu Bod varu, foto: archiv ČT
Neděle 7. září, 20:15
Müller/Koller: Kryl
2024, 88 minut
Výročí 80 let od narození i 30 let od úmrtí písničkáře Karla Kryla (1044 – 1994) připomněli v listopadu 2024 v rámci festivalu Prague Sounds v pražském Rudolfinu zpěváci David Koller a Richard Müller. V nových aranžmá zazpívali písně mapující celou písničkářovu kariéru. Zazněly tak sklady Veličenstvo kat, Bratříčku zavírej vrátka, Pasážová revolta, Karavana mraků nebo Od Čadce k Dunaju. Přestože oba interpreti vystoupili samostatně, závěrečnou skladbu Anděl zazpívali společně.
Richard Müller a David Koller na společném koncertě uctili památku Karla Kryla, foto: archiv ČT
