Fantastický top ten 2023. Trendy, jména, tituly. Nebojte se bát se

Rok 2023 přinesl opožděný náraz inflace a nejrůznějších zdražení. Dopad na ediční plány bude samozřejmě dlouhodobější. A obecně bude zajímavé sledovat, jak se – vzhledem k nynější nulové DPH na knihy – promění cenová politika především největších nakladatelství. Ta nejmenší totiž nadále mohou počítat s věrnou fanouškovskou základnou a těžit z aktivizace pomocí sociálních sítí – jakkoliv ani to není všespásné, jak dokazuje zpomalení produkce Carcosy (ta vloni na úkor zcela nových děl zásadně rozšířila svou podivuhodnou edici Temnosti o výběry z próz polozapomenutých klasiků Jaroslava Havlíčka a F. X. Svobody) či nakladatelství Gnóm!. Pokles produkce je patrný i u dříve výrazných hráčů na poli žánrové literatury, jako jsou Talpress (roku 2023 v podstatě jen sázel na jistotu v podobě Brandona Sandersona či reedic Terryho Pratchetta) či FANTOM Print.

Odebírejte náš newsletter

a my vám pravidelně doručíme ty nejzajímavější články a videa

To chci!

Ve vzestupu naopak pokračuje jihočeský Golden Dog a také label Fobos, spojený se společností Knihy Dobrovský. Fobos diverzifikuje portfolio a kromě spotřební aktuální tvorby čím dál víc vydává i podnětnou klasiku (například zajímavý výbor z lovecraftovských pastiší Roberta Blocha Tajemství červa) i ambiciózní díla vůdčích osobností žánru (viz John Langan v našem top tenu). Se značkou se pojí i největší bomba na „přestupovém trhu“ – začal zde totiž vydávat František Kotleta (neboli Leoš Kyša), který po letech odešel od Nakladatelství Epocha.

V Epoše nicméně dobíhá série space oper Legie, kterou Kotleta píše spolu s Kristinou Sněgoňovou. A právě Sněgoňové loni vyšla Krev pro divoženku, volné pokračování jejího debutového románu Krev pro rusalku, a navíc připravila výbornou antologii (spolu s Lukášem Vavrečkou) Hlubiny města, inspirovanou nejen českými městy. Podobně kvalitní je pak na sklonku roku vydaná „vánoční“ antologie Krev, monstra a cukroví od editorské dvojice Petr Brožovský – Michaela Merglová. Merglové vyšel i román Prázdnota, jedna z nejzajímavějších domácích žánrových knih minulého roku.

Překvapivě silnou pozici si ve fantastice rychle vybudoval Mystery Press. Nakladatelství Tomáše Němce se původně specializovalo na detektivky (kromě překladů si pozornost zaslouží jejich láska ke klasikám Jaroslava Velinského – doporučujeme velkolepé předloňské dvousvazkové vydání Případů Augustina Velikého a spol.). Jenže když už jste jednou bývalý dlouholetý šéfredaktor žánrového časopisu Pevnost, tak byste byl idiot, kdybyste nevyužil své kontakty mezi domácími autory. V Mystery Pressu tak spokojeně zakotvil Ondřej Neff, ale i řada autorů specializujících se na akční fantastiku (za všechny Jakub Hoza nebo loni hned dvojnásobně Shigor Birdman).

Autoři a autorka vybraných knih. Nahoře zleva: Pavel Bareš, Steven Erikson a Shirley Jackson. Dole zleva: Jozef Karika a Jack Ketchum, zdroje fotografií: Host, Wikipedia.org, IMDb, Argo, Steve Thornton

Událostí loňského roku v podání Mystery Pressu je však posmrtně vydaný poslední román Jaroslava Mosteckého Bastard.  Osobně nepatřím k těm, kteří autorovi říkali „Jarku“, ale neodpářu mu tři věci – svým psaním skutečně žil (s láskou vzpomínám na jeho vikinský křest na Světě knihy); byl to on, kdo u nás založil slávu historické fantasy; a jakkoliv jeho knihy nejsou úplně můj šálek kávy, tak sbírka hororových povídek Čára hrůzy je jednou z nejlepších věcí, jaké naše domácí fantastika v devadesátých letech přinesla. Takže díky za všechny příběhy a poslední skål!

O pozici nejlepšího nakladatelství se ovšem již tradičně přetahují Argo a Host, jak se ostatně odráží i v našem žebříčku. Nicméně zmínku si rovněž zaslouží Laser – jelikož jsem s touto značkou pracovně spojený, nezařadil jsem žádný její titul do svého top tenu. Nicméně pokud by zde toto propojení nebylo, minimálně dvě knihy by se v něm objevily (Černá tma zapoměnní Lairda Barrona a Záře dávno pohaslá Guy Gavriela Kaye). Ale nyní již slibovaný žebříček, abychom nemuseli na uplynulý rok hledět jen – slovy Roberta Křesťana – s mozkem jako vyzobaná kukuřice a srdcem jako cedníkem z mramoru…

(A ještě poznámka redakce: u některých titulů rovnou přikládáme prokliky na recenze, které na tomto webu vyšly.)

Autorky a autoři vybraných knih. Nahoře zleva: Gwendolyn Kiste a John Langan. Dole zleva: Arkady Martineová, Robert R. McCammon a J. R. R. Tolkien, zdroje fotografií: Medium, Scott Edelman, arkadymartine.net, Google Play, Britannica.

1. Pavel Bareš: Lenochod Jimmy a jeho backup band

Pavel Bareš (* 1994) je v nejlepším slova smyslu generační autor. Málokdo umí tak působivě vystihnout úzkosti a deprese lidí, kterým starší okolí neustále tvrdí, jak to mají lehké a jak mají být v pohodě. Jeho nejnovější román sice trochu bojuje se zasazením do Velké Británie, ale to je tak jediné, co se mu dá vytknout. Příběh bizarního reunionu jedné středoškolské kapely je plný neskutečně vtipných momentů a dialogů, z nichž se postupně vynořují životy fatálně poznamenané dávnou tragédií a ztracenými sny.

Přebal knihy Pavla Bareše Lenochod Jimmy a jeho backup band, repro: Host

2. Steven Erikson: Bůh nedbá (Planeta 9)

Kanadský spisovatel Steven Erikson (* 1959) na své cestě do temnoty zašel podle mnohých příliš daleko. Což vedlo k tomu, že třetí díl Charkanaské trilogie je odložen na neurčito. Náhradou je volné navázání na osudy jedné z nejpopulárnějších postav kultovní Malazské knihy padlých. Bůh nedbá je román sarkastický, plný černého humoru a skvěle napsaných postav. Můžete jej brát jako potměšilý komentář k naší obsesi hrdinskou fantasy, nebo se prostě bavit návratem do oblíbeného světa. Jakkoliv je „bavit se“ u světa, kde je vždy za rohem nějaká ta genocida, diskutabilní. Pokud na to nemáte žaludek, tak sorry…

Přebal knihy Stevena Eriksona Bůh nedbá, repro: Planeta 9

3. Shirley Jacksonová: Sluneční hodiny (Argo)

Představte si, že dostanete z důvěryhodného zdroje (byť leží mimo tento svět) informaci o konci světa. A že jediný způsob, jak jej přežít (a případně znovu ustavit vládu lidstva nad Zemí), je být v určitý čas v jistém domě, jehož matriarchu ovšem upřímně nenávidíte. A vlastně i všechny ostatní, kteří v něm žijí… Místy hororové, místy až woodhouseovsky komediální obrazy ze života smetánky alegoricky i doslova odříznuté od světa. Američanka Shirley Jacksonová (1916-1965) byla geniální a tento román je toho jasným důkazem.

Přebal knihy Shirley Jacksonové Sluneční hodiny, repro: Argo

4. Jozef Karika: Hlubina (Argo)

Slovenský mistr současného hororu Jozef Karika (* 1978) pokračuje v pokusu vytvořit ze svých knih jedno velké propojené universum – což začalo ve skvělé dvojsbírce povídek Hlad/Žízeň. A tak se znovu vracíme do Ružomberoku, tentokrát do šedesátých let minulého století. A opět zde něco masakruje zvířata, později děti a nakonec i dospělé. Vše sledujeme očima příslušníka Státní bezpečnosti, morálně naprosto okoralého majora Gavendy, bývalého partyzána, který kdysi pomáhal dostat na šibenici své nekomunistické kolegy a nyní přežívá jen díky koňským dávkám rohypnolu a slepé poslušnosti režimu. Jenže úkazy, kterých je nyní svědkem, se Strany ani Moskvy nebojí… Možná přepálený, ale zatraceně děsivý a nakonec i potměšile černohumorný román.

Přebal knihy Jozefa Kariky Hlubina, repro: Argo

5. Jack Ketchum: Noc žen (Maťa)

I Američan Jack Ketchum (1946–2018) to uměl přepálit – alespoň co se týče míry zobrazovaného fyzického i psychického násilí. Noc žen je v podstatě jednohubka. V New Yorku dojde k havárii a úniku látky, kterou kdysi hodlala armáda nasadit ve Vietnamu a jejíž cíl byl jednoduchý: nadělat bordel v hlavách žen a donutit je vraždit muže. Během jediné noci se tedy New York mění v bitevní zónu, kde prskáte vy i gril. Podle některých kniha, která nenávidí ženy, podle mě další důkaz toho, jak vztekle a naštvaně dokázal Ketchum psát. Jeho zombifikace žen je děsivá i drásavá a bere si na paškál všechny stereotypy domácího násilí a jeho přehlížení. A je jasné, kde se inspirovali Stephen a Owen Kingovi se svými Růženkami (které ovšem byly ukecané a ani daleka tak působivé).

Přebal knihy Jacka Ketchuma Noc žen, repro: Maťa

6. Gwendolyn Kiste: Rezavé panny (Medusa)

Exkurze Američanky Gwendolyn Kiste (* 1984) do Rezavého pásu, konkrétně do jedné clevelandské ulice, kde se místní dívky začínají měnit v rez a sklo a šlem. A nikoho to netankuje víc než v ten samý čas probíhající stávka. Protože co se stane „holkám“, které beztak potřebují dostat pořádně na zadek a srovnat do latě, není nikdy tak důležité jako bebíčka otců a živitelů rodin. Kruté, bezútěšné, překvapivě poetické. Roman Tilcer si ve svém malém nakladatelství dál vydává traumatizující (ale paradoxně i terapeutické) tituly, na něž by velká nakladatelství nejspíš nenašla odvahu.

Přebal knihy Gwendolyn Kiste Rezavé panny, repro: Medusa

7. John Langan: Širá masožravá obloha a jiné nestvůrné geografie (Fobos)

Sbírka hororových povídek, které se nebojí experimentovat. Ano, musíme přiznat, že někdy v jednotlivých příbězích nic jiného než ten experiment nenajdete. Ale když se Američan John Langan (* 1969) trefí, je to naprostá paráda. Nikdy bych nevěřil, že možná nejděsivější příběh roku může mít formu univerzitní přednášky. A ejhle, jde to! Stejně jako přijít s něčím novým v příbězích o zombie nebo upírech. A vzájemné hecovačky s mým oblíbencem Lairdem Barronem jsou už jen třešničkou na dortu.

Přebal knihy Johna Langana Širá masožravá obloha a jiné nestvůrné geografie, repro: Fobos

8. Arkady Martineová: Pustina zvaná mír

Pokračování románu Vzpomínka zvaná říše, což byla space opera, kterou musí milovat všichni byzantologové i ti, kteří alespoň jednou denně myslí na Římskou říši. Do vesmíru přenesená imperiální ideologie a nahlížení na všechny ostatní jako na barbary v podání Američanky Arkady Martineové (pseudonym Anny Linden Wellerové, * 1985), která má doktorát z dějin a neváhá nemilosrdně rozebrat mechanismy kulturní nadvlády i toho, jak se v zájmu vyššího dobra mohou obětovat životy jedinců i národů. Dvojka je ještě o chlup lepší, protože přihazuje hodně zvláštní mimozemšťany.

Přebal knihy Arkady Martineové Pustina zvaná mír, repro: Host

9. Robert R. McCammon: Smrt před úsvitem (Fobos)

Pampeliškové víno konce dvacátého století z pera Američana Roberta McCammona (* 1952). Kaleidoskop historek z jednoho malého, průměrně rasisitického městečka kdesi na americkém Jihu. Pokud jste někdy věřili, že s cirkusem může putovat skutečný dinosaurus, že děti první den prázdnin umí létat či že po zapadlých okreskách si to prohání přízrak vybouraného vozu, je tohle kniha přesně pro vás. Veselé epizody se střídají s takovými, ze kterých neusnete – a ne, nebude to kvůli monstrům, ale kvůli tomu, jak nevinného kluka milujícího celý svět postupně semele život a ukáže mu, jaká svinstva se okolo něj dějí. A že brzy bude muset být nakonec i on jejich součástí.

Přebal knihy Roberta R. McCammona Smrt před úsvitem, repro: Fobos

10. J. R. R. Tolkien: Beren a Lúthien (Argo)

Docela se to ve mně pere. Na jednu stranu konečně vyšel česky poslední z „velkých příběhů starých časů“, kam patří ještě Pád Gondolinu a Húrinovy děti. Na druhou stranu se tu ukazuje, že Tolkien fakt neměl rád kočky. Kocour Tevildo nadšeně slouží Temnému pánovi a vůbec by z obrazů našich předoucích miláčků měla radost i středověká inkvizice. Na stranu třetí… Tevildo je působivý, sakra působivý padouch. A na stranu čtvrtou jsem byl před pár lety u Tolkienova hrobu a vím, že Beren a Lúthien je navzdory všemu zásadní příběh Středozemě i jejího tvůrce.

Přebal knihy J. R. R. Tolkiena Beren a Lúthien, repro: Argo

Poznámka pod čarou…

Rob Wilkins: Terry Pratchett – Život v poznámkách pod čarou (Argo)

… protože Terry miloval poznámky pod čarou. Životopis Terryho Pratchetta z pera jeho dlouholetého asistenta je emočním minovým polem, ale také fascinujícím náhledem do mysli člověka, který nenáviděl, jak zle se k sobě mohou lidé chovat, ale sám byl občas pěkný parchant. Každopádně kniha, u které jsem letos brečel zdaleka nejvíc.

Reedice

I letos se urodilo několik nových vydání již známých klasik. Zde jsou tři nejzajímavější.

Ursula K. le Guin: Velká kniha Zeměmoří 2 (Argo)

Zakončení souborného vydání Zeměmoří by si možná zasloužilo kvůli hrstce dosud nevydaných příběhů a doprovodných textů místo i v hlavním žebříčku, ale přece jen – základ už u nás vyšel mockrát. Každopádně úplně poslední autorčina povídka, která zde vychází poprvé, to je rána do srdce.

George R. R. Martin: Sen Ockerwee (Argo)

Jeden z nejslavnějších upířích románů všech dob je velkou poctou době kolesových parníků. A důkazem, že Martin sice píše skvělou fantasy ságu, ale v jiných žánrech a především v samostatných románech a povídkách byl ještě lepší.

R. R. Tolkien: Dopisy otce Vánoc (Argo)

Tolkien měl své děti rád a řadu let jim posílal dopisy jménem otce Vánoc. Od drobných hříček po epické příběhy.