Fantastický top ten 2024. Trendy, jména, tituly

S odstupem by se dalo říct, že rok 2024 byl na tuzemském trhu ve znamení dvou protichůdných tendencí. Na jedné straně pokračoval vzestup temné literatury neboli všech podob hororového žánru. Nakladatelství Golden Dog nadále pečuje o stále početnější stáj domácích autorů a autorek. Pod značkou FOBOS vychází jak současný temný mainstream, tak zajímavé klasiky především ze sedmdesátých a osmdesátých let minulého století.

Odebírejte náš newsletter

a my vám pravidelně doručíme ty nejzajímavější články a videa

To chci!

V nejlepším slova smyslu fajnšmekrovské tituly nadále nacházíme v portfoliu jak Medusy, tak Carcosy; u druhé jmenované stojí za zmínku především poslední dvě knihy Carltona  Mellicka III – jak ještě do loňského roku spadající noční můra bezdětných jedinců Orgie v chomoutu, tak letos vydaná vílácká gangsterka Chlípná chapadla jsou úžasné záležitosti, jejichž obálkami budete s chutí šokovat spolucestující v MHD.

Přebal knihy Chlípná chapadla, repro: Levné knihy

V nakladatelství Gnóm! vyšel chválený román Sirotčinec v údolí, na němž je ovšem podle mě vidět, že jeho autor, Philip Fracassi, napsal spíš než skvělou knihu působivý nástřel potenciálně geniálního filmu. Týž Gnóm! přinesl i zajímavý mix lovecraftovského vesmírného hororu s hrdinskou fantasy Jonathana Maberryho Kagen Prokletý.

Druhou tendencí je vzestup romantické fantastiky a takzvané cozy fantastiky. Tradičně silné hráče na poli fantastické romantiky – tedy nakladatelství CooBoo či YOLI, ale třeba i conQueer – už vydatně doplňuje Mystery Press ; z jeho produkce jmenujme s půdorysem klasické devadesátkové fantasy koketující sérii Rozvrácená království tvořená zatím romány Ohař & liška a Krev & zrada. Na poli hřejivých fantasy příběhů pak vedle produkce nakladatelství Laser (například Travis Baldree: Legendy a latéčka 2 – Knihkupectví a kostní prach) zaujala i kniha nakladatelství Host Spolek čajových draků od K. O´Neillové.

Částečně bych sem zařadil i po dlouhé době první skutečně zábavnou humoristickou fantasy na českém trhu – sérii Jeffreyho Russella Kobkanýři, jejíž první dva díly vyšly v Mystery Pressu s nádherně divokými obálkami – běží o tituly Kosti, pasti, slepice a Mlha, moře, mordýři. Zde došlo ke kongeniálnímu propojení autora, který s chutí píše pro všechny fanoušky dračáku, a překladatele, který je známý i jako autor nádherně béčkového pulpu Stará béčková legenda, jejíž třetí díl se na pultech objevil těsně před Vánoci (taktéž v Mystery Pressu).

Přebal knihy Kosti, pasti, slepice, repro: Mystery Press

Kdo  a co pluje v hlavním proudu

Samozřejmě, že většina produkce nespadá pod tyto dvě tendence. V Argu a Hostu nadále mapují zajímavější i mainstreamová zákoutí fantastiky. Polaris vydává knihy ze světa Warhammeru (letos se konečně v českých překladech zkompletovala skvělá série Gauntovi Duchové), Talpress finišuje limitovanou edici Zeměplochy a tak dále…

V silné podpoře domácí tvorby neutuchá snaha Nakladatelství Epocha: kromě do finiše mířící série space oper Františka Kotlety a Kristýny Sněgoňové Legie se ke konci letošního „kafkovského“ roku objevila například zajímavá antologie Proměny Kafkovy Prahy. Totéž platí pro značku Brokilon (Jan Kotouč spojil síly s Luckou Lukačovičovou, aby napsali prequel k jeho bestsellerové sérii alternativní historie České země – kniha Velká bouře v Českých zemích by se dala propagovat i pod heslem „zastřel si svého obrozence“.

Přebal knihy Velká bouře v českých zemích, repro: Portál

Ostatně, řada knih nespadajících do výše zmíněných tendencí, se dostala i do našeho výběru. Než se do něj pustíme, ještě jedna poznámka – s potěšením sledujeme nárůst speciálních edic děl, která si to nejen zaslouží, ale pro něž to je občas vlastně jediná cesta, jak se skrze auru výjimečnosti dostat k tuzemskému publiku (zdravíme opět do Mystery Pressu s jejich Elrikem).

A nyní v tomto již tradičním výročním „průletu“ jedno rovněž tradiční upozornění. Nezařazuji sem knihy, u nichž jsem vedený jako odpovědný redaktor. Je tedy pochopitelné, že do výběru nepronikl například román Tada Williamse Bratři větru (prequel k jedné z mých tří nejoblíbenějších fantasy sérií). Jako odpovědný redaktor jsem stál i u jednoho nového vydání nesporné klasiky – v Laseru jsme připravili ve spolupráci s překladatelem Jakubem Němečkem román Nespoutaní Ursuly K. le Guinové, který byl už v devadesátých letech přeložený jako Vyděděnec. A nemohu si odpustit podělit se o jeden fun fact, s nímž přišel právě Němeček. Během psaní Nespoutaných se le Guinová zajímala o kvantovou fyziku a kromě jiného přemýšlela o slavném kočičím experimentu pana Schrödingera. Dokonce potom napsala jednu povídku. A právě díky ní je dnes pojem „Schrödingerova kočka“ všeobecně známý – do té doby na něj v popkultuře nenarazíte. Dobré, že?

Související článek

Fantastický top ten 2023. Trendy, jména, tituly. Nebojte se bát se

• Boris Hokr

1. Iain M. Banks: Vodíková sonáta (Planeta 9)

Vodíková sonáta je desátou, žel poslední knihou z cyklu Kultura – skotský autor Iain M. Banks (1954–2013) totiž nedlouho po jejím vydání podlehl rakovině. České vydání cyklu, které nepostupuje chronologicky (protože cyklus tvoří samostatné romány zasazené do různých období Banksova universa), je svým způsobem dokonalým rozloučením s tímto kultovním autorem. Zápletka se odvíjí od rozhodnutí jisté civilizace opustit fyzickou realitu a nechat se takzvaně vyzářit. Jde o to odejít s čistým stolem a rozhodnout, která z dalších blízkých i vzdálených civilizací by mohla „zdědit“ to, co zbude. Asi nikoho nepřekvapí, že ono čištění stolu zahrnuje vraždění, spiknutí a vůbec věci, jež si nikdo za rámeček nedá – pokud tedy na dotyčného prasknou. Je to satirická i akční jízda o tom, jaký může být náš odkaz. A pochopitelně se opět setkáme s fascinujícími loděmi Kultury. Těžko si nezamilujete především tu, které nese jméno Lepší než makat…

Přebal knihy Vodíková sonáta, repro: Levné knihy

2. Clive Barker: Šarlatová evangelia (Carcosa)

Návrat britského otce splatterpunku do světa slavné novely Hellraiser je fascinující mix všeho možného. Začíná se v tradičním barkerovském hororovém duchu, ale postupně se přejde až do jakési „pekelné“ komedie a temné fantasy. Je vidět, že Clive Barkerovi (* 1952) se jeho kniha trochu vymkla z ruky (původní rukopis byl údajně mnohem rozsáhlejší), ale vše vynahrazuje příval více či méně zvrácených obrazů a makabrózní smysl pro humor. Šarlatová evangelia rozhodně svému předchůdci ostudu nedělají, ovšem prostě jdou trochu jiným směrem. Vzhledem k tomu, že obě díla dělí nějakých třicet let, to je docela 1pochopitelné.

Přebal knihy Šarlatová evangelia, repro: Carcosa

3. Peter S. Beagle: Krčmářova píseň (Argo)

Američan Peter S. Beagle (* 1939) bude už navždy tím, kdo napsal Posledního jednorožce. Ovšem i jeho další tvorba je výborná. Román Krčmářova píseň je skvělým příkladem. Beagle napsal fantasy, která obsahuje souboj dvou mocných čarodějů, lišáka měnícího se v člověka, oživlou milenku jednoho z hrdinů, záhadný řád vrahů… a přesto je úplně jiná, než byste čekali. Do hloubky se tu proberou témata jako láska až za hrob (a to, jestli na ní můžeme trvat za každou cenu), přátelství nebo touha po moci. A všechno se to až na výjimky odehraje v jedné hospodě. Není to možná kniha pro každého a nejedná se o takový zásah přímo na komoru jako u zmíněného Posledního jednorožce, ale ti, kdo s ní souzní, na ni nikdy nedají dopustit.

Přebal knihy Krčmářova píseň, repro: Argo

4. Becky Chambers: Modlitba pro samorostlé (Host)

Ještě nedávno se knihy Američanky Becky Chambers (* 1985) řadily k takřečenému solarpunku. Stručně řečeno, k optimistické sci-fi. Dnes už se v jejím případě mluví o hopepunku. Stručně: ještě optimističtější sci-fi. Příhody čajového sesterstva Echa a svérázného robota jménem Hnízdo jsou nádherně zábavnou zenovou meditací nad tím, co vlastně potřebujeme od života. Útlá knížka (cca 160 stran) může místy působit možná naivně, ale mám pocit, že mnohem naivnější je představa, že je současný stav společnosti a její posedlost růstem aka kvantitou všech věcí udržitelný. Možná i proto je převládající pocit z knihy plné pozitivního přístupu překvapivě melancholický.

Přebal knihy Modlitba pro samorostlé, repro: Host

5. Michael Moorcock: Elrik z Melniboné (Mystery Press)

Pro mě osobně kniha roku. Ovšem v běžném prodeji ji nenajdete. Protože jakkoliv je Elrik z Melniboné naprosto kultovní postavou, jejíž vliv sahá od zaklínače Geralta po Targaryeny z knih George R. R. Martina, je to také hrdina knih, které nemají šanci stát se na českém knižním trhu hitem. Takže rozhodnutí Mystery Pressu vydat omnibus chronologicky prvních čtyř titulů celé elrikovské ságy v podobě limitované (a ještě jedné ještě limitovanější) edice chápu. Angličan Michael Moorcock (* 1939) je každopádně autorem extrémně zábavných, zároveň ovšem anarchistických knih, jež mohou neopatrné čtenářstvo, vyrostlé na žánrových klišé vždy, ošklivě pokousat. A mimochodem, Moorcock doslova nábožně nenáviděl Tolkiena a ve volném čase, kdy nepsal vlastní knihy nebo nespolupracoval s polovinou hardrockové scény šedesátých a sedmdesátých let, psal i zuřivé antitolkienovské eseje.

Přebal knihy Elrik z Melniboné, repro: Mystery Press

6. Ray Nayler: Hora v moři (Host)

Kniha, která vás donutí – minimálně načas – nejíst chobotnice. Příběh z blízké budoucnosti, kdy se některé dnešní státy přežily, některé se rozpadly, jiné se transformovaly v cosi kyberpunkově podivného. Není až takový problém zaměnit onu budoucnost za současnost. Příběh se zaobírá výzkumem podivných chobotnic, které dost možná vytvořily něco jako vlastní civilizaci. A kanadsko-americký tvůrce Ray Nayler (* 1976) se ptá nejen na to, jak je to možné, ale především: Co s tím uděláme?! Dokážeme vůbec poznat a uznat, že se inteligence mohla vyvinout na naší planetě i u jiného druhu? Co to udělá s lidským  vnímáním sebe sama? S naším místem v potravním řetězci? Je vůbec možné navázat kontakt s druhem, jehož jsme v klidu grilovali? V nejlepším slova smyslu kniha, která má možná své mouchy (protože je to románový debut), nicméně klade zatraceně nepříjemné otázky.

Přebal knihy Hora v moři, repro: Host

7. Shelley Parker-Chan: Jež se stala sluncem (Host)

Ze všech knih, které u nás v posledních letech vyšly a vycházely z čínské historie, je tahle suverénně nejlepší. Příběh dívky, jejímuž bratříčkovi předpověděla Nebesa slavný osud, ale který zemřel, než jej mohl naplnit, je fascinující ve své krutosti a nekompromisním přístupu k postavám. Hlavní hrdinka si přisvojí identitu zemřelého sourozence a umanutě si jde za svým cílem – stát se skutečně někým, kdo má svůj osud ve vlastních rukou. A jde přes mrtvoly. Protože nemůže jinak. Shelley Parker-Chan má perfektně nastudované dějiny Číny pod mongolskou nadvládou, svůj příběh kočíruje pevnou rukou a ještě komplexně rozebírá to, jak nás formují očekávání společnosti i naše vlastní.

Přebal knihy Jež se stala sluncem, repro: Host

8. Martin Paytok: Láska, smrt a všechno zlý (Mystery Press)

Letos se objevilo hned několik výrazných domácích hororů. Například šumavský Ignis Fatuus Petry Klabouchové nebo urbexové Zatloukání hřebů Viléma Koubka. Velmi temné záležitosti. Ovšem nakonec jsem si před Vánoci řekl, že temnoty je i tak v tomhle výběru dostatek. A tak jsem vybral uvolněný horor Martina Paytoka (* 1993), který si hraje s konceptem gotického románu, rodinné prvorepublikové (nicméně do současnosti zasazené) ságy a tradiční detektivky ve stylu Agathy Christie. Je to i kniha, s jejíž fyzickou podobou si v Mystery Pressu opravdu vyhráli. Takže ano: Nejen do konce roku si užijte lásku, smrt a všechno zlý. Protože v téhle knize je to bezpečné.

Přebal knihy Láska, smrt a všechno zlý, repro: Henryweb

9. Joseph S. Pulver Sr.: Dlouhá, temná, chmurná cesta (Medusa)

Opět jedna limitovaná edice, běžně nedostupná. Oproti výše zmíněnému Elrikovi tohle je drobná knížečka a úprava je spíše decentní, ale i tady platí, že v knihkupectvích by tohle sotva mělo šanci. V USA narozený, v Německu žijící Joseph Pulver Sr. (1955–2020) byl duší básník temnoty. Asi i proto se překladů dom češtiny dočkala zatím jen hrstka jeho povídek. Dlouhá, temná, chmurná cesta je makabrózní hymnus o jedné dlouhé, temné, chmurné cestě, již podstupují možná hrdinové lidstva, možná fanatičtí vrazi, možná šílenci, kteří ztratili kontakt s realitou. Každé slovo duní a rezonuje vnitřní temnotou snad ještě víc než v knihách Cormaca McCarthyho. A pokud si chcete celé dílo skutečně vychutnat, dejte si ho nahlas. Protože tohle není čtení, ale invokace. Otázka je, zda budete mít odvahu dotáhnout ji do konce.

Přebal knihy Dlouhá, temná, chmurná cesta, repro: Medusa

10. Anthony Ryan: Mučedník (Host)

Mám rád klasicky střiženou epickou fantasy. Letos vyšly například nové romány Briana McClellana nebo Brandona Sandersona, Samanthy Shannonové či mého oblíbence Tada Williamse. Ovšem všechny na tomto poli zastínil druhý díl trilogie Úmluva oceli. Skotský spisovatel Anthony Ryan (* 1970) není ani náhodou originální autor, zato je v nejlepším slova smyslu poctivý vypravěč. V jeho knihách nejde ani tak o svět, nýbrž o postavy. Zatímco ve svých předchozích sériích o nich všechno zajímavé řekl už v prvních dílech, tentokráte se mu stále přirozeně vyvíjejí. I když samozřejmě dojde i na plnokrevná válečná tažení, temnou magii a nadpřirozené zlo ohrožující svět, tak prim hrají figury – hlavně cynický hrdina Alwyn Písař, jenž vzešel z lapkovské tlupy a díky tomu, že objevil cosi jako morální kodex, možná způsobí apokalypsu. Inu, cesta do pekel…

Přebal knihy Mučedník, repro: Host

Poznámka pod čarou…

Terry Pratchett: Jedním tahem pera – ztracené povídky (Kniha Zlín)

A nakonec jedna bonusová kniha, která objektivně nemá nárok na to dostat se mezi deset nejlepších. Jenže… jsou to povídky sira Terryho Pratchetta z dob, kdy ještě psal do novin a nebyl tím Pratchettem, který si získal miliony fanoušků a fanynek po celém světě. Ovšem i v těch pro noviny určených povídkách jej cítíme. A slyšet jeho hlas, jakkoliv ještě vzdálený pozdějšímu mistrovství, ve chvíli, kdy už jsme si mysleli, že víc Pratchetta prostě nikdy nebude… Inu, to je prostě kouzlo, které možná strčí do kapsy i to vánoční.