Jedna báseň. Autoři čtou: Sufian Massalema
Sufian Massalema si ve své básnické prvotině Možnosti přehlíženého zakládá na kompozici celku, potrpí si na silnou pointu, na výraznost obrysů básně, nehledá složité obrazy, ale využívá to, co je přítomné: nezahalené a tíživě prosté, nikoli však jednoduché. Takto vzrostlé básně dodávají všem v knize jmenovaným místům a jevům na síle.
Básně prvotiny Sufiana Massalemy, sbírky Možnosti přehlíženého, jsou uspořádány do tří oddílů a pečlivě organizovány nejprve jako zrcadlící se motivicky a časoprostorově protikladné poloviny, pak sloučené v závěrečné části do jednoho významového celku. Jako když se větve říční delty spojí před vtokem do moře či oceánu (což je mimochodem jeden z obrazů sbírky). Svět kořenů lyrického mluvčího i autora, svět Blízkého východu, se střetává s prostorem, kam byla rodina vykořeněna (a o nezapuštěné kořeny zakopává), totiž se severočeským urbánně teskným a zauzeným pohraničím. Tam i tam se čtenář tak či onak ocitá na dokonalé periferii, která se nakonec může svou meziprostorovostí, tím, že je výplní a spojnicí, stát útočištěm a domovskou krajinou.
S kým kdo hraje fotbal
Je vlastně trochu jedno, že jsme v oddíle prvním, středoevropském, přeneseni zrovna do autorových rodných severních Čech, konkrétně sekce Liberec/Jablonec, podstatnější je okrajovost Sudet, rozhraní, na němž pobývají všichni přehlížení, neviditelní, odlišní, tmaví, smíšení (vybráno z různých textů prvního oddílu) – a básní se zvažují jejich titulní „možnosti“. Ne, možnosti nebudou neomezené, zvlášť pokud se ocitnete v onom meziprostoru, který se zpočátku zdá být nehostinnějším než jakýkoli jiný nehostinný prostor (a jak se ukáže v oddíle závěrečném, neomezenost je vývojovou výhodou): v proluce, v prostoru mezi sídlišti, v mezeře mezi děním či mezeře mezi oplocením, nebo nejhůře, v azylovém domě či na vysídlišti. Bolestně přesně vystavěné slovo. Skoro jako by bylo samo z betonu.
Takovým meziprostorem, žel ne nutně lákavou pootevřenou brankou v šerosvitu, je dětství v naší zemi (Liberec, nedaleký přeshraniční hnědouhelný důl Turów, diskotéka Držkov – to je vesnice v Libereckém kraji), pakliže barvou kůže a prapůvodem přece jen tak docela nezapadáte. Výmluvně o tom svědčí zejména báseň Fotbal na umělce:
(…)
občas hrajem zápasy bílí s tmavými
a tak jsme s bráchou v týmu s Romy
občas hrajem zápasy se smíšenými týmy
a tak jsme s bráchou sami
V tomto poloprostoru intenzivně přebývá smrt, sem se chodí umřít, abyste uvolnili místo. K meziprostoru patří celá životem pečlivě vybraná estetika debutu Možnosti přehlíženého: petka a odhozená televize u krajnice, sběrný dvůr, logistická hala, jatka, panelák, beton, ocelárna, asfalt, benzínka, kamion, motorest, chatová kolonie. Vše je součástí okrajovosti, periferie, ne-prostoru. (Anna Beata Háblová jim věnovala knihu Nemísta měst: Opomíjená, pomíjivá a míjená místa měst.)
V opozici k nim básník staví to přírodní, neartificiální a nonhumánní, co zaniká, a zachází tím humánním na úbytě; výčet protikladů, které ale skutečnými opozity už nějaký čas přestávají být: mokřad, vyhynulé druhy, vymřelé žáby, vyschlé močály (citáty z různých básní, nikoli z jedné svědčí o binární kompozici prvních dvou oddílů). Bučiny, meandry řek a potoků jsou zpasivnělé, slabé, bez šance proti výčtu číslo jedna.
Grafickou úpravu knihy provedli Čumlivski & Horváth, repro: Větrné mlýny
Sufian Massalema: Možnosti přehlíženého
Větrné mlýny, Brno 2024, 56 stran, doporučen á cena 137 korun.
Proti současnosti dnešních měst, sídlisek a obehnaných území staví Massalema ta dávná, málem mytologická či bájná, jako je Anatolie čili Malá Asie a Chorásán (historické území dnešního Íránu, Afghánistánu, Tádžikistánu, Uzbekistánu a Turkmenistánu), Byzanc, Eufrat a Tigris, Babylon, Mezopotámie a Sumer. Tak velmi umně a přirozeně ruší, propojuje a prolíná časové i prostorové hranice.
Co s běženectvím a vykořeněností: protest, odboj, letáčky? Slovo migrace pro ptáky i kočovné lidi, běguny, nomády (symbolické „čas jít“ rámuje sbírku v první a závěrečné básni)?
Linie sbírky z jejího druhého oddílu, nazvaného Mysterium tremendum, předkládá tedy srovnání, jehož operátorem, comparandem, jsou prvky nečeské, blízkovýchodní (Blízko k čemu na východ od čeho? je název jedné z básní): řeka Jarmúk, Záliv, Bagdád, severoirácký Mosul, metropole Basra, irácké město Tikrít, korán, pouť pouští, rafinerie s ibisem. Stojí-li takto proti sobě tisíciletí na jednom území, které setrvávalo, jen jeho názvy a hranice se donekonečna za průběžného násilí a útlaku měnily, je dojem z básní silný.
Co a kdo proti čemu a komu (ne)stojí
Aby nedošlo k omylu, sbírka Možnosti přehlíženého není souborem dvou protichůdných básnických výčtů, jen takto seřazena ukazuje se její přesvědčivá a působivá konstrukce. Stojí-li Liberec naproti iberské Córdobě a kolínka, pivo a znojemská z kantýny proti opečeným rajčatům s chlebem a solí, buky proti limetám, ibis proti rafinerii, černucha, anýz, šafrán, ibišek a směs koření za’atar proti kopřivě, vaječňáku a pampeliškové píšťalce, Depeche Mode z kazeťáku proti CD se súrou al-Isrá, súfijský mystik, filozof a básník Ibn al-Arabí proti Mojžíšovi, smog vysloužilých toyot a ztroskotané tankery proti odhozeným sídlištním pračkám a lednicím, vražda proti mrtvě narozenému dítěti, páteční modlitba proti fotbalovému přenosu, vyniknou rozdíly, ale ukážou se také podobnosti. I my rádi zametáme rodinné záležitosti pod perské koberce.
O co Sufian Massalema zřejmě usiluje nakonec nejvíc, je vymazání těchto opozic, ostře ohraničených protikladů, mezních linií. Příkrostí rozdílů a nesmířením takových porovnávání a binárních opozic poukazuje nejspíš na to, o čem vypovídá báseň Plynutí z třetího oddílu (Po proudu), kterou si sem dovolím vložit celou:
Plynutí
odmítáš dál fungovat v binaritách
příroda tvoří spektra
prameny přítoky a delty velkých řek
Bílý Nil a Modrý Nil
zanesené stoky domácností
od Luxoru po Káhiru až k Dimjátu
čas k hledání společné řeči
ještě ani nevychladl
a Ultima Thúlé již určuje
množství černých šátků a SIM karet
nesouhlas není úsečkou
ale přímkou s tolika neznámými
kolik je zmínek o vyloučených lokalitách
v ranním vydání Le Monde
Tedy proud, spektrum, škála, propustný soutok, přímka místo úsečky, čas k hledání společné řeči, která není babylonská, které budeme rozumět, nadčas a nadprostor. Překročí-li spolu s mluvčím i čtenář potřebu klást jevy (kultury, tradice, přesvědčení, celé civilizace, staletí, území) proti sobě, najde-li vůli umístit je vedle či spíše „do“ sebe a učinit z nich jednotu, uvidět, co mají společného, spíše než co je rozděluje, zjistí, že i pro něj je čas jít a patřit všude.
Najde paradoxní spočinutí v pohybu, všimne si, že taková celistvost je přítomna i uvnitř básní, zejména v prvním oddíle: šajtán klidně může hrát v kostky s jabloneckými dobrovolnými hasiči; v uzbecké kebabárně v Praze si můžete po zavíračce posedět nad jídlem mimo menu a popíjet čaj s kardamomem, gobelíny z tržnic Samarkandu lze prodávat v severočeských rašeliništích; konečně – do mešity lze chodit i na Žižkově a smrad spálených pneumatik / je stejný na parkovišti v Rijádu / v serpentinách u Jablonce. Společnou, spojitou nadřeč musí čtenář pro sebe sama najít samostatně.
Sufian Massalema, foto: ČT art – Hedvika Edie Ptáčková
Sufian Massalema (* 1999) se narodil v Jablonci nad Nisou. Na severu Čech trávil dětství. Nyní žije v Praze. Studuje na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a současně navštěvuje obor Blízkovýchodní studia na Filozofické fakultě UK. Věnuje se slam poetry jako Sufján, vystupoval například v Rumunsku či ve Vietnamu. Spolupořádá literární a kulturní akce, pracuje pro organizaci Člověk v tísni. Umístil se na třetím místě v Literární ceně Vladimíra Vokolka a na prvním místě v Literární soutěži Hořovice Václava Hraběte. Rád hraje fotbal. Možnosti přehlíženého jsou jeho básnickou prvotinou.
NATOČILI, STŘIH A POSTPRODUKCE: HEDVIKA EDIE PTÁČKOVÁ, ONDŘEJ MAZURA
Poznámka redakce: Rubrika Jedna báseň má za cíl autorským čtením a interpretujícím (nikoliv recenzujícím!) textem představovat básnické tituly, které se na trhu objevily v nedávné době, řekněme v posledním půlroce, někdy i o něco dříve. Není to rubrika přísně výběrová, nýbrž mapující, i když kvalitativně nechce poskytovat prostor úplně jakékoliv produkci, to znamená například vysloveně juvenilní. Má-li přesto někdo pocit, že tomu tak v některých případech je, pak primární odpovědnost jde za editorem této rubriky Josefem Chuchmou. U některých autorů / autorek se může stát, že při četbě změní některé slovo oproti tištěné podobě, z níž přebíráme text, který za čtoucím běží.
