To nejlepší z knižní fantastiky za rok 2021

vír
Ve víru fantazie, času a chladného kosmu. Volná ilustrace, repro: Pixabay

Uplynulý rok sice nebyl poznamenán tolika týdny uzavřených knihkupectví, přesto se covid v nabídce na pultech projevil. Je to logické, připravit knihu málokdy trvá méně než půl roku, a především menší nakladatele tak mohly předloňské uzávěry dohnat až nyní. Příkladem může být Gnóm!, který v roce 2020 vydal dvě skvělé knihy (hlavně výbor z povídek Ursuly K. le Guinové Gwilanina harfa – to byl titul roku), zatímco v roce 2021 publikoval pouze jeden román – zajímavou navažskou postapo urban fantasy Rebecy Roanhorse Stopa blesku. Ta patří ve svém ranku k tomu nejlepšímu, ale nejzajímavější na ní pořád jsou především kontext vzniku a půtky o literární autenticitu, které vyvolala.

Přesto právě malá nakladatelství pokračují ve své renesanci. Carcosa hororového znalce Milana Žáčka rozjela ambiciózní edici Temnosti, kde kromě nového vydání kultovní novely Hellraiser Cliva Barkera vyšla sbírka nejtajemnější hvězdy amerického moderního hororu Thomase Ligottiho Písně mrtvého snivce nebo výbor z próz Ladislava Klímy Slavná Nemesis. Vzestup zaznamenal i českokrumlovský Golden Dog, kde se specializují na horory. Základem jejich portfolia dlouho byla žánrová undergroundová scéna jižních Čech (ostatně tamnímu hororu loni věnovalo nakladatelství antologii Jihočeský horor). V poslední době však vydávají i překlady nebo obdivuhodné projekty typu sborníku hororové české poezie 19. století Umrlčí věnec. Golden Dog v našem výběru zatím nemá zastoupen, ale vzhledem k pečlivé práci s vlastní autorskou stájí i svědomitému výběru překladových titulů jde o otázku času.

Poněkud zpomalila Planeta 9, ovšem v jejím případě je částečně na vinně fakt, že se nakladatelství vrhlo do ambiciózního projektu – nového vydání obsáhlého cyklu Stevena Eriksona Malazská kniha padlých. Nakladatelským hráčem se stal známý překladatel Roman Tilcer (zakladatel facebookové skupiny Tváře překladu), který svou zálibu v novém weirdu přetavil do nakladatelství Medusa: jeho prvním počinem se stala novela Anyi Martinové Tráva; krátký příběh o ženě, která se vyrovnává s náhlým úmrtím násilnického exmanžela a nevědomky si z pohřebního ústavu přivede domů nadpřirozeného milence.

Jinak však, jak dokládá i náš výběr, nadále trhu s fantastikou dominovala především nakladatelství Argo a Host. A také značka Laser začleněná do Euromedia Group, a. s. – jeho tituly však do výběru nezařazuji, protože u řady z nich jsem odpovědným redaktorem. Přesto si coby fanoušek nemohu odpustit alespoň poznámku, že vyšla Koruna z čarodřeva. Je to první díl trilogie Poslední král Východního Ardu, kterou navázal Tad Williams na svou legendární trilogii Jasný osten, Trn a Žal, která inspirovala například George R. R. Martina. V novém překladu vyšlo zakončení trilogie Sprawl Williama Gibsona Hardcore Mona Lisa, takže fanoušci Neuromancera mohou jásat. A ke konci roku zaujal masivní výbor z tvorby legendy sci-fi Roberta Silverberga To nejlepší ze Silverberga (jeho recenzi v nejbližších dnech přineseme – pozn. red.).

Artoulky

Vydejte se s námi na výlet za kulturou!

Toulat se

Předposlední poznámka: do hlavního žebříčku jsem vybíral pouze první česká vydání (takže stranou zůstal třeba výše zmíněný Hellraiser nebo nové vydání klasiky moderního dickensovského románu Modlitba za Owena Meanyho od Johna Irvinga) a zároveň výhradně knihy, které jsem přečetl (při posuzování tak zůstaly mimo například Led Jacka Dukaje, Stali jsme se městem N. K. Jemisinové nebo Počítání hvězd Mary Robinette Kowalové).

A závěrečná poznámka: pokud vám schází původní česká tvorba, pak bohužel. Loni prostě nebyl titul, který bych zařadil mezi těch deset nejlepších. Částečně byla extrémně silná překladová část nabídky, částečně se nevyskytl žádný zásadní domácí počin. V kategorii guilty pleasure bych snad zmínil Posmrtnou predaci Viléma Koubka, cynickou noirově pojatou dystopii z rezervace pro důchodce (vzhledem k době děje jde vlastně o moji generaci), kteří jsou zde vyobrazeni jako ta největší možná monstra. Vřele doporučuji do tramvaje i do školních škamen coby pandán k Nerudově Dědově míse. A vzhledem ke své (ne)znalosti současné poezie jen opatrně zmiňuji sbírku Jana Škroba Země slunce. Jedná se o fascinující ukázku toho, jak může vypadat jazyk fantastiky – bez patosu, velkých písmen u každé blbosti a se silnými obrazy, které odráží naši zkušenosti i touhy.

TOP TEN

Obal knihy Potíže s mírem vydalo nakladatelství Polaris, repro: Polaris

Joe Abercrombie: Potíže s mírem

Druhý díl trilogie Věk šílenství je jednou z mála knih, které porazily prokletí prostředních dílů. Brit Joe Abercrombie (* 1974) na začátku druhého dílu zkompletoval předávání generační štafety a pak rozjel další kolotoč podrazů a intrik schovaných za upřímností i té nejčernější smůly, která bledne jen před ještě černějším humorem. Moderní, dějem i emocemi naplněná fantasy. Nezapomenutelná scéna? Dvě delegace, které o sobě navzájem netuší, se v jednom bordelu ucházejí o přízeň zahraničního monarchy. Jednu delegaci vede čestný a slovo držící hrdina, druhou ochlasta a notoricky nespolehlivý požitkář. A právě druhý jmenovaný uspěje, protože je autentický, do bordelu se hodí a jeho sokovi zlomí vaz vlastní čest a prudérnost.

Obal knihy Civilizaci vydalo nakladatelství Argo, repro: Argo

Laurent Binet: Civilizace

Hravé zamyšlení nad tím, co by se stalo, kdyby indiáni měli koně, železo a imunitu vůči evropským nemocem. Nemohli by pak třeba Inkové ovládnout půlku Evropy? Podle francouzského potměšilce Laurenta Bineta (* 1972) mohli. Atahualpa tak udělá Karlovi V. a jeho impériu přesně to, co se v naší realitě stalo jemu. Zlomyslné převracení úhlu pohledu (Evropa je náhle tím „novým“ světem), geniální vtípky (pravá aztécká pyramida v Louvru, na níž dojde k obětování kompletní francouzské královské rodiny), oslava dobrého vína a napínavé osudy hrdé pumy, která se bohužel ze stránek knihy i dějin vypaří předčasně… Dovětek redakce: nabízíme rozhovor s Binetem, který jsme publikovali vloni v květnu.

Obal knihy Podobenství o rozsévači vydalo nakladatelství Argo, repro: Argo

Octavia E. Butlerová: Podobenství o rozsévači

Američanka Octavia E. Butlerová (1947–2006) se patnáct let po své smrti konečně dočkala zasloužené pozornosti i u nás. V zahraničí patří k jejím „dětem“ například N. K. Jemisinová, která se postarala i o předmluvu nejdůležitějšího díla své předchůdkyně. Mrazivá dystopie je nepříjemně aktuální a z každé stránky je cítit, že jde o román zrozený ze strachu a vzteku, kam svět směřuje. Podobenství o rozsévači sice pracovalo především s tendencemi americké společnosti, ale vzhledem k našim vlastním problémům – od exekucí a vyloučených lokalit po tornáda na Moravě – si zaslouží brát vážně i tady.

Obal knihy Dceru železného draka vydalo nakladatelství Argo, repro: Argo

Michael Swanwick: Dcera železného draka

Román označovaný jako hard fantasy je výsměchem klišé hodného draka-přítele hlavních hrdinů nejedné tradiční fantasy. Drak Američana Michaela Swanwicka (* 1950) je nihilistická zbraň hromadného ničení, která kropí krajiny Férie napalmem a jejímž cílem je zničení nikoliv světa, ale rovnou veškeré existence. Pomoci mu má lidská dívenka, jejímž prostřednictvím odhalujeme fascinující zákoutí světa elfů a dalších nadpřirozených bytostí, do něhož se vetřela průmyslová revoluce, kapitalismus a moderní média. Kniha, která umí být zlá, nejen štěká, ale neopatrné čtenáře opravdu kouše. Ne pro každého, ale hluboký zážitek garantujeme.

Obal knihy S pokorou a nadějí vydalo nakladatelství Host, repro: Host

Becky Chambersová: S pokorou a nadějí

Krátký román S pokorou a nadějí je emocionální granát. Na první pohled běží o další optimistický pohled na lidské snažení a objevování vesmíru – přičemž u Američanky Becky Chambersové (* 1985) je skutečně třeba mluvit o objevování, nikoliv dobývání. Skupinka vědců je vyslána na výpravu k několika planetám s tím, že v době jejich návratu budou všichni jejich blízcí dávno mrtví. Přesto zprostředkovávají čtenářům především pocity nadšení a úžasu. Pak však dojde k jednomu zdánlivě nevinnému porušení pravidel… Ne, Chambersová nesklouzne k vesmírnému hororu ve stylu Vetřelce; „jen“ ukáže kruté následky průniku člověka tam, kde nikdy nebyl. A od té chvíle je kniha především sledem naléhavých otázek: Stojí to za to? Co pro nás vesmír znamená? Je to nový domov, skládka nebo snad hřiště nezodpovědných děcek? Odpovědi občas bolí.

Obal knihy Výdech vydalo nakladatelství Host, repro: Host

Ted Chiang: Výdech

Druhá povídková sbírka člověka s nejvyšším koeficientem v přepočtu publikovaných povídek na literární ceny. Pro některé chladné, spíše esejisticky pojaté příběhy, snad spíš přednášky než klasické povídky. Ovšem Američan Ted Chiang (* 1967) je všechno, jen ne chladný. Jeho emoce jsou komorní a nesoustředí se na velká romantická či expresivní gesta, nýbrž na dlouhodobé snášení výzev a ochotu nést následky za city i činy. Překvapivě občas probleskne vyprávěním humor zabalený do většího než malého množství melancholie. Třeba když o lidském pokusu komunikovat s mimozemšťany vypráví papoušek z druhu, který kvůli tomuto pokusu přichází o své životní prostředí.  Science fiction v jeho pojetí neustále zdůrazňuje, že první technologií, kterou si člověk osvojil a kterou musí neustále adaptovat a aktualizovat, je samotné naše myšlení.

Obal knihy Písně mrtvého snivce vydalo nakladatelství Carcosa, repro: Carcosa

Thomas Ligotti: Písně mrtvého snivce

O pozici nejlepší hororové knihy se letos utkal Rybář Johna Langana a sbírka povídek Američana Thomase Ligottiho (* 1953) Písně mrtvého snivce. Langan se bohužel nesnažil ani tak napsat nejlepší možný horor, jako spíše ukázat světu, jak dobře umí takový horor napsat. Úžasný styl tak na sebe až příliš strhává pozornost a příběh svou podstatou vhodný spíš pro povídku se o to víc rozmělňuje. Rovněž Ligotti je založen na stylu, ale na nějaké uznání zvysoka kašle. Jeho příběhy umí být vyloženě antičtenářské. Zároveň je zajímavé sledovat autorovy názory na tvorbu hororů, jimž v knize věnoval dva kvazieseje. Nihilistická vize vesmíru a nicotnosti člověka, pulzující v jádru jeho povídek, je drásavá.

obal knihy Vzpomínku zvanou říši vydalo nakladatelství Host, repro: Host

Arkady Martineová: Vzpomínka zvaná říše

Space opera plná zálohování lidské osobnosti, vesmírných stanic v ohrožení a galaktických impérií na hraně války občanské i s nepřátelskou rasou, k tomu navíc inspirovaná byzantskou imperiální politikou 12. století. Spektakulárně bizarní nápad! A jak spektakulárně úžasná kniha! Američanka Arkady Martineová (* 1985) navíc míchá Byzanc s jihoamerickými či dálněvýchodními kulturami a její hlavní hrdinka sice bojuje o život svůj i celé své kultury, ale zároveň je fascinována říší, do níž byla vyslána coby velvyslankyně, a užívá si, jak mocné síly a marnotratné utrácení může její sebemenší gesto spustit. A přes všechny ty velkolepé obrazy a přesahy je to pořád komorní příběh o hledání místa ve světě a lásky. Největší překvapení roku.

Obal knihy Mrknutí obrazovky vydalo nakladatelství Talpress, repro: Talpress

Terry Pratchett: Mrknutí obrazovky

Další covidový rok měl krom jiného za následek, že jsem se hromadně vrátil k tvorbě člověka, jehož jsem nekriticky miloval po celou dobu dětství a studií – sira Terryho Pratchetta (1948–2015). A došlo mi, jak moc mně, ale vůbec i společnosti tenhle pán a jeho psaní plné poselství, že je třeba nechovat se jako kokot, chybí. Mimochodem, spisovatel Neil Gaiman se přiznal, že když se dozvěděl o Pratchettově onemocnění Alzheimerem, začal si jeho nové knihy dávat stranou, aby si je mohl přečíst ve chvíli, kdy tu jeho přítel už nebude a on ho bude potřebovat. Mrknutí obrazovky ani zdaleka nepatří k tomu nejlepšímu z Pratchetta, ale je to pro nás ostatní jedna z posledních možností, jak si jeho hlas znovu připomenout. Ano, většina zde obsažených povídek už někdy česky vyšla, ale i v tom zlomku novinek je víc vtipu a moudrosti, než jsme mohli doufat. OooK?

obal knihy Chmurného válečníka vydalo nakladatelství Planeta9, repro: Planeta9

Alastair Rennie: Chmurný válečník

Cynický a zároveň romantický liebesbrief hrdinské fantasy skotského autora. Hrstka obrazů ze života metaválečníků, pro ně jsou obyčejní lineární lidé jen obtížný hmyz bez hodnoty a kteří mohou jako smrtící nástroje používat mrazící sperma, smrduté nohy, lžíce… nebo prostě klasické zbraně. Je to zběsilý text, který místy paroduje pubertální siláctví brakové fantasy a někdy je ještě pubertálnější. A jindy zase provokuje citacemi filozofů a výsměchem jakékoliv morálce. Společně s ambientním soundtrackem od samotného Rennieho jde o dílo, které je snadné milovat, a ještě snadnější je jím opovrhovat. Přesto jednoznačně kniha roku. Odkazuji na recenzi, kterou jsem tu publikoval vloni zkraje jara.

obal knihy Království Dutců vydalo nakladatelství Host, repro: Host

Bonus aneb Pozdě, ale přece – Kira Jane Buxtonová: Království Dutců

Tenhle román americké autorky vyšel česky už na konci roku 2020, ale zapadl. Škoda. Zombie apokalypsa je tu zaznamenána Sračko Trusem aka S. T. – vránou americkou, která se zoufale snaží zjistit, co se to děje s jejími oblíbenými mamlasy (aneb lidmi). K ruce má pouze ne zrovna inteligentního psa a znalosti načerpané z kabelovky placené jejím buranským majitelem, toho času chrčícím s vyhřezlým okem už několik dní ve sklepě a tlukoucím čelem o zeď. Je to zábavná kniha, která však nutí přemýšlet, co děláme s přírodou a s těmi, kteří na nás jsou, jakkoliv nedobrovolně, závislí celou svou existencí. Pokud máte domácího mazlíčka nebo hrajete deskovku Na křídlech, je to ideální kniha pro vás, protože některé kapitoly vypráví kočky a jednu přeložila Sojka Stellarova.

Související