Ve světě spisovatelky Alžběty Stančákové jsou vztahy často hlavně výměnným obchodem

Alžběta Stančáková (* 1992) se na tuzemské scéně etablovala jako básnířka. Za debutovou sbírku Co s tím (2014, v přepracované podobě 2023) obdržela Cenu Jiřího Ortena, její druhá sbírka Чачак / Čačak (2023) se dočkala nominace na Magnesii Literu za poezii. Už její prvotina obsahovala vedle veršů i množství krátkých prozaických textů, na něž letos autorka navázala souborem povídek z let 2011–2025 (některé z nich předtím publikovala časopisecky), nazvaným podle jedné z nich – Tvoje tvář s hebkým odrazem. A stejně jako se autorčiny básně trochu vymykají tradičním představám o poezii, rovněž její prózy (v nakladatelské anotaci označené za arabesky) mají poměrně daleko k běžné povídkové tvorbě.

Nevelký rozsah dotyčných textů naznačuje už fakt, že se jich na zhruba sto padesát tiskových stran svazku vešla rovná třicítka; nicméně mezi drobnými, převážně nedějovými prózami nalezneme i několik delších příběhů s výraznější zápletkou, jako je například titulní povídka nebo text Hotel Inside. Většinou se ovšem setkáváme s fragmenty lidských osudů, mikropříběhy nebo situacemi, do nichž bez otálení vstoupíme a  záhy je zase opustíme – obvykle lehce zmateni, zaskočeni nebo s pocitem něčeho nedořečeného. Tyto dojmy nezřídka zesiluje přítomnost absurdních motivů, někdy až kafkovského rázu (například postava propadající se sama do sebe).

Na romantiku se nehraje

Obecně pro novinku Alžběty Stančákové platí v zásadě stejná charakteristika jako pro její oceňovaný debut, v jehož anotaci jsme se mohli mimo jiné dočíst: „Vzpomínky, zážitky a pozorování bez otravného lyrismu, cizí i vlastní rodinná minidramata s existenciálním nádechem, nepřikrášlené a často humorné záznamy slyšeného, viděného, prožitého.“

I tentokrát převažují texty opírající se o autorkou prožité, pozorované, pociťované. Zúročuje v nich zkušenosti z literárního provozu (fiktivní dopis komisi v Žádosti o spisovatelské stipendium, Hezky česky o básnířce provozující půjčovnu překladatelů) i ze současného působení v České televizi (například Za chvíli jedeme naživo, Muži aspoň nějak slavných spisovatelek), reflektuje tu kulturní, politická i sociální témata, jež se jí bytostně dotýkají, a nejednou ve čtenáři vzbuzuje dojem docela silné autobiografičnosti.

Související článek

Jedna báseň. Autorky čtou: Alžběta Stančáková

• Olga Stehlíková

Ostatně hned úvodní povídka svazku, nazvaná Milenka Fauna Cykase a pojednávající o zneužívání hrdinky kapacitou v oboru, evokuje některé traumatizující zážitky a kritické postřehy, s nimiž se autorka svěřila ve svém projevu na pražském Sjezdu spisovatelů v roce 2022. Co se týče ženských postav (najdeme tu i řadu mužských protagonistů), dominuje mezi nimi typ mladé ženy s chladnou až cynickou povahou, která upřednostňuje kalkul před romantikou (třeba v povídce Spánek ministerského úředníka se hrdinka nechá vydržovat starším mužem). Podobnou perspektivou jsou tu většinou nahlíženy i vztahy obecně, připomínající místy spíše výměnný obchod, v němž stěžejní artikl představuje sex. To se pak odráží i v bohatém výskytu motivů a výrazů spjatých s lidskou tělesností.

Lehkým perem, jazykem ulice

Specifickým atributem – a dalším pojítkem s autorčinou poezií – se stává jazyk vyprávění, pro nějž je charakteristická hovorovost a také hravost, jak dokládá kupříkladu próza Intimní portrét, zachycující výjev z partnerského soužití, kde je množství slov nahrazeno výrazem „fašismus“, nebo jméno Abyssinia pro hrdinku povídky, v níž se objevuje motiv „propasti“. Pestrostí soubor vyniká i žánrově a vůbec formálně. Titulní próza Tvoje tvář s hebkým odrazem (v rámci souboru jedna z nejdelších a také nejzajímavějších) má podobu vězeňských zápisků Češky odsouzené za to, že se během tříměsíční stáže v Budapešti nenaučila dostatečně maďarsky. Ale týká se to i kratších textů – třeba pod názvem Simulační hry pro starší a zajištěné se skrývá nápaditá satira na téma nynější neutěšené situace mladší generace.

Obálku s ilustrací Terezy Šcerbové navrhl David Dvořák, repro: Euromedia Group – Listen

Je tedy zřejmé, že Alžběta Stančáková zůstává věrná své poetice, ať píše poezii, nebo prózu. Její tvorbu charakterizuje osobní perspektiva ve volbě námětů i témat, určitá drsnost v oblasti výraziva i v pohledu na svět a mezilidské vztahy. Přestože se v Tvojí tváři s hebkým odrazem několikrát osvědčuje coby vypravěčka, její doménou zůstávají reflexivně laděné prózy, v nichž si pohrává s jazykem, formou a tak trochu i se samotným čtenářem. Řadí se k autorkám, které nejsou (a patrně nikdy nebudou) součástí literárního mainstreamu, ale záslužně obohacují krajinu soudobého českého písemnictví.