Tvorba filmaře, hudebníka, výtvarníka a průzkumníka vnitřních i vnějších krajin Ondřeje Vavrečky se vzpírá kategorizaci. Po experimentálních kolážích De Potentia Dei a Osobní život díry nebo vědecko-poetických Lišejnících natočil snímek 1+1+1. Jde o dílo neustále hledající a měnící tvar. Společně s trojicí postav ptá, jaký je smysl pokroku.

V básních „řešil“ vlastní dospívání, v povídkách osamělost a vztahy, v románech chyby a uprchlickou krizi. Teď se držitel Ceny Jiřího Ortena a Magnesie Litery Marek Šindelka (* 1984) zaměřil na témata strojové dokonalosti a vyrůstání bez otce. Román Systémy něhy psal sedm let a je autorovým dosud nejrozsáhlejším a možná i nejosobnějším dílem.