Rok 1871. Studentky dívčí školy dostaly zadání nakreslit, kým jednou budou. Jedna z dívek si úkol vyložila po svém. Na jejím výkresu se skví nebožtík. Protože – jak vysvětluje zakaboněné učitelce, která uznává řád, ale ne humor – všichni jednou umřeme. Dotyčná mladá dáma je dcerou Karla Havlíčka Borovského a do konce života jí zbývá jeden rok.

Paneláková sídliště, neznámé galaxie i osoby bez tváří. Josef Bolf své obrazy popisuje jako sny – do kterých se ovšem připletlo to, co jste prožili během dne. Teď je můžete vidět na výstavě Melancholie vnějších mezí v pražském DOXu. O světě, který zobrazují, stejně jako o dětském i dospěláckém strachu a panelácích jsme se bavili v jeho ateliéru na pražském Starém Městě.