Lucie Kubalíková převádí ve sbírce Horní hranicí lesa geologické a geomorfologické procesy do řeči osobní zkušenosti. Krajina uchovává stopy minulých událostí, podléhá erozi, mění své hranice, ztrácí schopnost obnovy. A podobně se proměňují lidské vztahy a jejich paměť: vrstvy lze zkoumat, popisovat a pojmenovávat, některé děje však zůstávají skryté a jejich následky se projeví až s odstupem, jiné jsou nevratné. Na pozadí této paralely mezi půdou a lidmi se nenápadně odvíjí příběh milostné ztráty.

„Československá tragikomedie s prvky hororu“ zní podtitul nové inscenace pražského Divadla v Dlouhé, která je civilistně až suše nazvaná Víkend. Fabule se jeví být obdobně prostá: slovenská manželská dvojice středního věku přijede do Prahy navštívit dospělou dceru, která v české metropoli žije, pracuje a má přítele. Ale takhle jednoduché to samozřejmě není…