Představte si, že jste zavedený fotograf mezinárodního dosahu, v tuzemském kontextu svým způsobem žijící klasik. Desítky let takzvaně máte svoji metodu. Ale vnitřní hlas vám říká, že už jste asi narazili na limity té metody a svého vidění. Vše se totiž mění: doba, vy, fotografie jako disciplína. Co s tím? Viktor Kolář si poradil tak, že změnil rukopis. Ne úplně, ale hodně. Dokladem je jeho kniha Color.

V nové sbírce Eleny Pecenové Jediný únor je opravdový Měsíc je důležité hned na obálce zaznamenat velké titulní písmeno M a všimnout si, jak je název vysázený na straně 4, kde elipsa vystihuje pohyb vesmírného tělesa okolo vlastní osy. Při úvodním listování knihou postřehnout, že fotografie jsou součástí básnického textu, neslouží jako výtvarný doprovod. A že od jistého momentu, který se ukáže být okamžikem smrti, se mění barva stránek z bílé na nebesky modrou. Nebo že vynechané verše doslova ilustrují pomalost, s jakou probíhá umírání či s jakou se pohybují vesmírná tělesa.