Madridská debutantka napsala nevšední feministický horor o „bohování“ na španělský způsob
Duchařský příběh, rodinná sága, historický román, feministické podobenství… To jsou některé z řady žánrových faset, jimiž se může pochlubit Červotoč, vycizelovaný prozaický debut z pera španělské autorky publikující pod jménem Layla Martínez. Není divu, že se záhy dočkal mnoha zahraničních vydání. Včetně českého.
Je až s podivem, kolik se toho madridské rodačce (* 1987) s diplomem z politologie a sexuologie podařilo vměstnat do textu čítajícího v české verzi pouhých sto dvacet osm stran, a přitom nepřekročit únosnou míru tezovitosti a zkratkovitosti. Její příběh nepostrádá osobité hrdinky, kýženou atmosféru ani potřebné napětí, a i když v sobě nese jasné a naléhavé poselství, nechává jej zaznít převážně mezi řádky, aby nezastínilo vylíčené dramatické události. Na poutavosti přidává zvolená forma – dvě pravidelně se střídající vypravěčské perspektivy, udržující čtenáře setrvale v nejistotě, pokud jde o pravdivost či správnou interpretaci dosud získaných informací.
Mezi oběma hlasy totiž vládnou vzájemné antipatie, přestože patří dvěma ženám spjatým příbuzenským poutem i společným osudem. Jedná se o vnučku a její babičku. Tahle dvojice bezejmenných románových hrdinek se ovšem navzájem přezdívá méně vřelými výrazy – stará žena je pro tu mladší bába či babka a o té mladší nejčastěji hovoří jako o holce. Stěžejní roli tu však hraje ještě jedna figura či spíše entita – jejich rodný dům, místo nasáklé hněvem a nenávistí, navštěvované dušemi zemřelých a připomínající v určitých chvílích spíše prokleté vězení než bezpečné útočiště.
Pohled na titulní stranu knihy Layly Martínez, foto: Paseka
Fantastický příběh podle skutečnosti
„V tomhle domě člověk nemůže věřit ničemu,“ dostane se nám hned v úvodu varování, a platí to stejně tak pro jeho zmíněné obyvatelky, jako pro dům samotný, v němž od začátku narážíme na sugestivní obrazy přítomnosti nadpřirozených sil. Vedle znepokojení až strachu se autorce úspěšně daří ve čtenáři probouzet i zvědavost, neboť postupně odkrývá detaily jakési události s nádechem skandálu, která na začátku příběhu donutí mladší hrdinku k návratu domů. Většina vyprávění je proto retrospektivní povahy a nakonec sahá daleko do minulosti, aby Layla Martínez mohla osvětlit historii podivného domu a neméně zvláštní rodiny, která v něm od samého počátku přebývá.
Je to historie pohnutá a výmluvně ilustrující nelehký, ba leckdy přímo tragický osud několika generací chudých venkovských žen (převážně) v minulém století, samozřejmě nejen ve Španělsku. Tímto způsobem v příběhu zaznívá feministický tón, který ještě zesiluje autobiografičnost řady přítomných motivů, na niž spisovatelka upozorňuje v krátkém dovětku a také v rozhovoru s Juanem Pablem Bertazzou, který nedávno otiskl literární časopis Tvar (8/2024).
Reálná je podle autorčiných slov rovněž zámožná rodina Jarabových, reprezentující ve vesnickém mikrokosmu mocenský protipól nemajetné a sociálně vyloučené rodiny obývající prokletý dům. Právě ze vzájemné nevraživosti zmíněných rodů, jejichž společná minulost je dlážděna křivdami a akty pomsty, se posléze rodí zápletka románu, pojednávající mimo jiné o třídním nebo genderově podmíněném násilí. Autorka se mezi jiným nechala inspirovat vlastním pradědečkem kuplířem a opakovaně upozorňuje na různé „světice, které zahynuly rukama vzteklých chlapů“.
Pohled na zadní obálku knihy Červotoč, foto: Paseka
Specifického pojetí se tu dostává i křesťanskému náboženství obecně – o víře hrdinčiny báby v Boha sice nemůže být pochyb, současně se však do ní promítá lidový folklor. Míra zasvěcení do mystické roviny bytí jí dovoluje komunikovat se svatými či nahlédnout skutečnou podobu andělů, přičemž svých darů nezřídka využívá k osobním vendetám nebo na objednávku druhých. Vesničané, jejichž vztah k obyvatelkám domu je rozporuplný (zášť a opovržení střídá strach či stud), totiž neváhají tajně využívat služby stařeny (a později i její vnučky) při hledání spravedlnosti nebo pomsty. Dotyčný mix náboženství, čarodějnictví a lidového léčitelství, k němuž odkazuje i titul knihy („všechny to máme od narození v sobě“ – „toho červotoče“), dává v kontextu české literatury vzpomenout na Žítkovské bohyně Kateřiny Tučkové nebo na nedávná tuzemská vydání zahraničních děl s podobnou tematikou, jako jsou slovenské Šeptuchy Aleny Sabuchové či próza Pro co si jdeš, vlku? běloruské autorky s pseudonymem Eva Vežnavec.
Majstrštyk neztracený v překladu
Místy až hororově laděnému příběhu odpovídá styl vyprávění. Neméně přesvědčivý je jazyk ústřední dvojice postav, kde dojem autenticity kromě hovorového výraziva podtrhuje záměrná absence interpunkce v části výpovědí. Naturalistické popisy ponurých kulis akcentují jejich ošklivost, zchátralost a nebezpečnost („hora cihel a sajrajtu se vrhne na každýho, kdo projde dveřma, a zkroutí mu vnitřnosti, že se nenadechne“). Členové místní komunity jsou vylíčeni s neskrývaným despektem a opovržením („v téhle vsi jsou jen falešníci a mizerové“). Dům odkazující k bohaté literární tradici strašidelných – duchy či jinými entitami obývaných – sídel v románu doslova ožívá a de facto se stává jeho třetí klíčovou postavou (a dalším motivem spjatým s titulním „červotočem“). Současně se jedná o němého svědka nemalého úseku moderních španělských dějin, který přestál „tři roky občanské války a dalších čtyřicet let potom, kdy se všecko proměnilo v hlad a prach“.
Obálka knihy navržená Nikolou Janíčkovou, repro: Paseka
Layla Martínez dokázala ve své prozaické prvotině skloubit řadu vděčných literárních motivů i aktuálních společenských témat a s jejich pomocí vystavět originální a sugestivně podaný příběh o marné snaze vymanit se z dědictví nenávisti a pomsty. Bezejmennost jeho hlavních postav podtrhává důraz kladený feministicky orientovanou autorkou na ženský úděl obecně, ilustrovaný v románu barvitými osudy ženské linie několika generací jedné nevšední rodiny. K tuzemským čtenářům se tento v mnoha ohledech zajímavý román dostává v povedeném překladu Blanky Stárkové a v nápadité grafické úpravě Nikoly Janíčkové, kterou si ve výše citovaném rozhovoru pochvaluje i sama autorka.
Layla Martínez: Červotoč
Přeložila Blanka Stárková. Paseka, Praha 2024, 128 stran, doporučená cena 299 korun.
